Žalm 16,4+
Pán Ježíš, náš Spasitel, procházel kdysi tímto světem jako dokonalý člověk. Byl jako ty i já, avšak bez hříchu. Byl zplozen z Ducha Svatého. Proto anděl mluví Marii o „tom svatém, co se (z ní) narodí“ (Luk. 1,35). Pán Ježíš nikdy nepřišel do styku s dědičným hříchem, tím zlým kořenem, který je jinak v každém člověku. V Něm nebyl. Sledovat Pána na této cestě závislosti na Bohu vždy potěší naše srdce.
16. Žalm popisuje vyrovnanou cestu tohoto člověka, u Něhož se neukazuje žádná chyba. Všechno je dokonalé: bezpodmínečná důvěra, pravá závislost na Bohu, naprostá poslušnost, k tomu praktická spravedlnost a božská svatost v tomto jednom člověku, neochvějná víra a neoslabená naděje až do konce. Rozjímání o tom nás vede ke klanění.
Byl dokonale závislým člověkem, poslušným Božím služebníkem. Nikdy se neuchýlil od Svého předsevzetí: ve všem konat Boží vůli. Vzdor lidské bídě, která Ho obklopovala, i všemu nepochopení ze strany Svých učedníků, činil vždy to, co se líbilo Bohu. Během celého Svého života se prokazoval jako „Svatý“. Zůstal čistý a neposkvrněný.
Tak nám Pán Ježíš zanechal dokonalý příklad, abychom mohli jít v Jeho šlépějích. Máme Jeho život, Jeho samého, a On nám chce dávat sílu, abychom Ho následovali. Budeme-li hledět na Něho, nalezneme sílu k praktickému životu, kdy On bude skrze nás v tomto světě oslaven.
Tento Žalm nám prorocky ukazuje celou Jeho cestu jako člověka až k návratu do slávy, když říká: „Plnost radostí jest před obličejem tvým, líbezné věci v (nebo: po) pravici tvé navěky.“ (11. v.+)
Onen ve 4. verši zmíněný „někdo jiný“ dává tušit antikrista, o němž Pán Ježíš říká: „Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.“ (Jan 5,43) V budoucnosti se toto naplní, až množství Židů přijme Antikrista. Potom budou jejich bolesti skutečně mnohé, až ‒ příliš pozdě ‒ poznají svůj omyl.
Také věřící musí udělat tuto zkušenost v cestách Boží vlády, totiž že musí nést následky, vydá-li se po převrácené cestě. Tím samozřejmě není zpochybněno jeho spasení, ale všechno, co jsme rozsévali jako Boží děti, jednou také sklidíme. Tato zásada platí pro všechny!
Jak osudné však bývá pospíchání za něčím jiným pro nevěřícího! S velikými sliby a oslnivými nabídkami svádí satan i děti věřících rodičů. Ty pak, jím svedeny, pospíchají za hříchem, odcházejí do světa, aby se veselily, a možná si myslí, že se budou moci obrátit později, až trochu „užijí“ světa. S takovým předsevzetím už nejedno dítě věřících rodičů šlo do věčného zahynutí a samo si i na zemi již způsobilo mnoho bolestí. Jak hrozný pro ně jednou bude soud!