Židům 3,7.8
Naše země, na níž žijeme, je jako bomba s časovanou roznětkou. Možná že se tážete, odkud mám toto tvrzení. Nuže z Bible, té naprosté Boží pravdy. Tam např. v 2. Ep. Petra 3,10 stojí: „Přijde pak ten den Páně jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou.“ Časovaná bomba tiká. Přivádí nás stále blíže onomu „dni Páně“.
Ale dříve než to dospěje tak daleko, musí se ještě na zemi stát několik jiných událostí. Také o tom nás Bible jasně a zřetelně informuje. Nejbližší velkou událostí je příchod Pána Ježíše, aby vzal k sobě z této země do nebe všechny Své vykoupené. Je to radostná naděje všech věřících. ‒ Tím definitivně skončí nynější doba milosti, kdy jsou všichni lidé zváni, aby přišli k Spasiteli, aby u Něho došli odpuštění všech svých hříchů a nalezli pro své neklidné srdce pokoj. Potom bude následovat časové období Božích soudů nad všemi nevěřícími lidmi. Žádný, kdo předtím zameškal obrátit se, to pak už nebude moci dohonit. Pro takového potom již uplynula předem stanovená doba.
Jsou však nebojácní lidé, říkající: „Ale co, já žádný strach nemám. Žiji si dál jako dosud. Počkám, a uvidím, zda to vůbec je pravda.“ Takoví lidé nejsou stateční, ale hloupí; protože „jest hrozné upadnouti v ruce Boha živého“ (Žid. 10,31).
Nastoupil jsem do vozu pouliční dráhy. Když mi průvodčí podal lístek, dal jsem mu traktát. Ten mladý muž se usmál a řekl: „Vy mně pořád dáváte to náboženské čtení! Asi si myslíte, že jsem velice špatný člověk. Jenže já jsem právě tak dobrý jako jiní lidé.“
Ukázal jsem na svou Bibli a zeptal jsem se ho: „Znáte tuto knihu? Je v ní napsáno: ‚Nejlstivější jest srdce nade všechno, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?‘ Tím jsou míněna naše srdce ‒ mé i vaše. Proto máme malý důvod chlubit se, nemyslíte?“ ‒ „Inu,“ odpověděl, „já mám ještě dost času přemýšlet o těchto věcech. Jsem ještě poměrně mladý.“ ‒ „Jistě, jste ještě mladý,“ namítl jsem, „ale lidé umírají v každé době a v každém věku. Proto je tolik třeba, abyste už nyní měl pokoj s Bohem!“ ‒ „Možná! Ale tak naspěch snad ještě nemám!“
Když jsem vystupoval, řekl jsem mu ještě: „Čas je krátký. Jestliže zemřete bez odpuštění hříchů, bez Ježíše Krista, jste navěky ztracen!“
Nazítří jsem jel stejnou tramvají, ale marně jsem se ohlížel po tom mladém průvodčím. Byl jsem zděšený, když mi jeho kolega vyprávěl, že večer předtím při řazení vozů utrpěl smrtelný úraz, protože se dostal pod kola vozu. Žil prý ještě několik hodin. ‒ Zemřel ve svých hříších, bez odpuštění? Nevíme. Jestliže ano, je navěky ztracen.