1. Janova 2,1
Není to divné, že tentýž apoštol v téže Epištole říká, že ten, kdo se narodil z Boha, nemůže hřešit (kap. 3,9)? Nuže Jan vidí věřícího v jeho pravém postavení před Bohem, a tam už starý člověk s jeho činy neexistuje. Věřící je, jak i Pavel říká ve 2. Kor. 5,17, nové stvoření. Bůh musel to staré úplně odstranit, protože ho nemohl použít. Podobá se dvanácti kamenům v Jordánu, které byly přikryty vodami smrti (Joz. 4,9).
Jestliže jsme přesto napomínáni, abychom nehřešili, je to k našemu velikému zahanbení. Pán Ježíš nás vykoupil Bohu za velikou cenu a vytrhl z přítomného zlého věku. Jako noví lidé stojíme na úplně nové půdě. Jestliže však hřešíme, stavíme se opět na bývalou půdu, kde věřící nemá co hledat. Tím urážíme Toho, který za nás na kříži zemřel.
Jestliže jsme při našem obrácení správně cítili své hříchy a svůj hříšný stav, pak vědomí o tom, co náš drahý Pán musel pro nás trpět, bude působit, že se vyvarujeme lehkomyslně urážet našeho Spasitele. Ženě v domě Šimona (Luk. 7,44-50) Pán nemusel říkat: „Jdi a nehřeš více;“ nebylo toho třeba ani u celníka v Luk. 19. Ale musel to říci takovým, u nichž nevidíme žádnou lítost, např. muži od rybníku Bethesda (Jan 5) a ženě v 8. kap. Ev. Jana, která byla přivedena k Pánu kvůli jednomu těžkému hříchu. Tací lidé musejí nejprve poznat, co je hřích v Božích očích.
Ježíš, který je naším nejvyšším Knězem u Boha, je zároveň také naším Přímluvcem u Otce. Jako nejvyšší Kněz udržuje slavné vztahy, do nichž nás, věřící, k Bohu jako lidi uvedla Jeho dokonalá oběť. Udílí nám poutníkům potěšení, sílu a milosrdenství na cestě k věčnému sobotnímu odpočinutí.
Ale jako Přímluvce u Svého a našeho Otce umývá naše nohy, tj. zabývá se naším praktickým životem. Prosí za nás, aby nepřestala naše víra, jako to činil u Petra, a napravuje nás, když jsme chybili. On, Spravedlivý, Čistý, který nás miluje až do konce, touží po tom, abychom se s Ním stále podíleli na lásce Otce, kterou vždy okoušel a okouší. Svým orodováním jako Přímluvce u Otce nás uchovává v této lásce a působením Božího slova na naše srdce a svědomí nás přivádí zpátky, když jsme chybili. Odsoudíme-li se a všechno vyznáme, opět nám dá okoušet Svůj plný pokoj. Jak požehnaná je Jeho práce!