2. Korintským 1,18+
Matouš 25,21
Obě tyto věci ‒ Boží věrnost, a naši věrnost, bychom nikdy neměli zaměňovat. Když jde o spasení našeho ducha, duše a těla, tedy o naše věčné blaho, je to spojeno jen s Boží věrností. Zde není žádná podmínka, kterou bychom napřed měli splnit, jako třeba: „zůstat věrnými“. Jde tu jen o to, co Bůh udělal a co činí: „Kteréž pak předzřídil, těch i povolal; a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil; a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.“ (Řím. 8,30) Byl by to jistě pošetilý lodník, který by vrhal kotvu do své vlastní lodi! Pevný Boží základ pro kotvu leží mimo mne: v Boží věrnosti.
A přesto Bible mluví také o naší věrnosti jakožto věřících, když jde o naši odpovědnost jako služebníků vůči našemu Mistru, Pánu Ježíši. On si povšimne každé neposlušnosti, ale i věrnosti v malém vůči Sobě a Svému slovu. Ano, až jednou budeme u Něho, odmění nás za každou věrnost i v nejmenších věcech. Na konci Bible Pán spojuje naši naději s odplatou: „Aj, přijdu rychle, a odplata má se mnou, abych odplatil každému podle skutků jeho.“ (Zjev. 22,12) Potom všechno, co jsme žili pro Něho, dojde odměny; ale to, co jsme žili jen pro sebe, vyjde naprázdno.
My tak rádi toužíme po velikých věcech a s určitou úctou vzhlížíme k těm služebníkům, jimž bylo mnoho svěřeno. Ale Písmo mluví úplně jinak, a to na různých místech! Proto je dobré zamyslet se nad tím, že v Božím království nejde o něco, co je mnohé nebo veliké, co konáme, nýbrž o věrnost, s níž děláme to, co Bůh nám svěřil. Podobenství, z něhož jsou vzata výše uvedená slova z Ev. Matouše, mluví o člověku, který dal svým služebníkům hřivny, očekávaje, že jimi budou těžit. Dvakrát slyšíme, že říká: „Nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím.“ Nad málem věrný! Bude to odměněno již v tomto čase a oč více pak v budoucnosti. Kdo je věrný nad málem, bude dosazen nad mnohé. Ve světě je dnes věrnost velice ojedinělou ctností, takže Boží děti by se jí měly tím více vyznačovat. Jakou odměnou bude věrnému, až mu Mistr bude moci říci: „To dobře, služebníče dobrý a věrný!“ Tuto chválu můžeme obdržet i my, i když naše práce se děje téměř bez povšimnutí lidí. Jsme-li věrní i v nejmenších a nejnepatrnějších věcech, k nimž nás Pán ve Své službě povolal, bude nám způsobeno bohaté vejití do věčného království našeho Spasitele Ježíše Krista. Budeme přijati do věčných stánků a budeme smět vejít do radosti našeho Pána (Mat. 25,14-30; Luk. 16,9; 2. Petr. 1,11). Nezáleží tolik na tom, co jsme dělali, nýbrž jak jsme to dělali. „Dále pak (= ostatně) u šafářů (= správců) se vyhledává, aby každý věrný nalezen byl.“ (1. Kor. 4,2)