Daniel 1,8
Danielovi bylo nesmírně důležité, aby Boha nezneuctil, kdyby jedl královo jídlo a pil víno Babylonu. Tuto myšlenku ale napřed choval ve svém srdci. Vyžádal si na vrchním správci nad komorníky dovolení, aby se nemusel poskvrňovat takovým jídlem a pitím. Potom dále hovořil s dozorcem, aby mohl své předsevzetí provést a tím dosáhnout hlavní věci, o niž mu šlo. Prostuduj si pečlivě tento oddílek a nech na sebe působit Danielovu taktnost a nápaditost. Rozhodnutí v srdci ho neučinilo samospravedlivým nebo cizím světu. Spíše naopak! Bůh mohl skrytě působit a vyvést ho z této těžké situace.
Daniel měl také dobrý poměr ke svým společníkům v utrpení. Celá událost nás po-učuje, že si je sám nemohl vybrat. Ale přesto se stali jeho přáteli. Sdíleli s ním jeho úmysly a také se společně modlili.
Možná že toto je něco, v čem my křesťané často selháváme, totiž v navazování a udržování vzájemných dobrých styků. A mohou tu být i skutečné důvody takového nedostatku. Čím více se navzájem známe, tím více také známe své chyby a nedostatky. Přesto však nějaké ješitné stranění se a vzdalování do izolace není Boží cestou. Nový zákon je plný milých označení pro věřící: svatí, milovaní, spolupracovníci, spoluslužebníci, děti ‒ jak často apoštol takto označuje Boží děti! Tyto výroky svědčí o úzkých vztazích lásky, důvěry a přátelství; a to jsou i dnes věci hodné následování, o které by nám mělo jít a které bychom měli pěstovat.
Srdce Daniele bylo naplněno bázní Hospodina; proto v každé situaci a za každou cenu volil cestu poslušnosti víry, cestu oddělení od zla. Byl sice, jako i ostatní z izraelského národa, v daleké, cizí zemi, ale vzdor tomu mu Boží slovo bylo velice blízké, bylo „v ústech jeho a v srdci jeho, aby je činil“ (por. s 5. M. 30,14), a tak měla jeho víra k dispozici bohaté zdroje Boží milosti a dobrotivosti. Uprostřed tmy, která ho obklopovala, Hospodin zůstával jeho světlem a silou; všechna jeho pomoc byla v Něm.
Jak je tomu s naším srdcem? Jsme i my jako Daniel naplněni Boží bázní, anebo se v nás uhostil duch tohoto světa? Stejně jako Daniel i my se pohybujeme uprostřed cizího, Bohu znepřáteleného světa. Jak veliká tu jsou nebezpečí! A jak snadno se stává, že Boží děti se poskvrní tím, co jim nabízí svět. Choďme proto věrně po cestě víry a oddělení od jakéhokoli zla, k oslavení a radosti našeho drahého Pána!