1. Timoteovi 5,21+
V dnešním verši nám Bůh dává důležitá napomenutí pro náš praktický život. Jak snadno zapomínáme, že se odehrává před zrakem Božím a Pána Ježíše a svatí andělé jsou stálými přihlížejícími diváky. My často vidíme jen spoluobčany, řídíme se jejich úsudkem a myslíme si, že to, co lidé neviděli, je skryté, utajeno. Kéž bychom si jako věřící byli vědomi, před čí tváří stojíme a kdo je naší nejvyšší autoritou.
Dále jsme varováni před dvěma nebezpečími, která se týkají našich myšlenek a našich činů: před předsudky a před jednáním podle náklonnosti (se straněním někomu). Máme tedy bdít nad svým srdcem, aby nás neoklamalo, když něco posuzujeme. Většinou míváme rychle hotový úsudek. Ale zda jsme přitom zvážili všechny činitele, především rozdílnost zvyků a obyčejů různých krajů nebo zemí nebo dokonce světadílů, je další věcí.
Jednání se straněním, podle náklonnosti, je pak zvláštním nebezpečím, jde-li o naše příbuzenské vztahy. Začíná to už u dětí. Zda se nám ještě nikdy nestalo, že jsme své děti brali pod svou ochranu proti učiteli anebo sousedovi a že jsme jejich chování posuzovali méně přísně, než když cizí dítě udělalo stejnou věc? Boží slovo nás napomíná, abychom bděli nad svým srdcem, byli při posuzování opatrní a zdrženliví, jsouce si stále vědomi, před kým se náš život odehrává.
Apoštol zavazuje Timotea a tím i nás, abychom dbali na tyto věci. Vždy bychom měli mít na mysli, že oni svědkové jsou stále informováni o všech podrobnostech života Církve, že jsou tu stále, našemu zraku sice neviditelní, ale pozorující vše, co se děje, a že také znají stav našich srdcí. Ustavičně by nám mělo jít o to prakticky počítat s Boží přítomností, a všechny otázky by měly být zaměřeny k tomuto bodu: Co usuzuje Bůh? Co požaduje Boží čest? Budeme-li žít v Jeho přítomnosti, bude to působit mravní čestnost, svatou bázeň, schopnost rozeznávání a mravní váhu, které nás budou chránit, abychom neposuzovali věci se straněním. K tomu je třeba víra, zkoušení srdce, zbožnost a soud nad sebou. Stranění, stranickost (Fil. 2,3+) a přihlížení k osobám už zničily nejedno svědectví.
Jestliže se v některém shromáždění činí té či oné osobě ústupky, jestliže se trpí ta či ona věc, protože vychází z určitého bratra, nedbá se na Boží čest a Církev už není sloupem a utvrzením pravdy. Je k tomu třeba mravní odvaha, aby se nic nedělo z náklonnosti, se straněním. Máme příklad našeho Pána, který držel pravdu až do smrti. Jaká duchovní síla a jaký pořádek podle Boha by byl ve shromážděních, kdyby bratři a sestry ve svém životě více uskutečňovali Boží přítomnost, která by je chránila před všemi vlivy, jež nejsou podle Boha, před vším, co není podle vůle Pána.