1. Janova 5,13+
Bůh se snaží Svým slovem ujistit nás, Své vykoupené, že naše spasení je navěky jisté a že je nemůžeme ztratit.
Je sice možné, že nevěrností, neposlušností a hříchem ztrácíme ve svém životě pokoj a radost ze spasení. Stáváme se nejistými ohledně svého spasení. Ale Bůh nám i tu ukazuje východisko: „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrný jest (Bůh) a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.“ (1. Jan. 1,9)
Bůh nikdy nevezme zpět Své slovo, které jednou dal. Skrze víru je každý vykoupený navěky v bezpečí a nerozlučně spojen s Kristem. „Protož není již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši.“ (Řím. 8,1 ‒ další slova uvedená v kralickém textu chybí v nejstarších rukopisech.) Nic a nikdo nemůže Božím dětem vyrvat spasení. Jeho Slovo je toho zárukou: „Ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následují mne. A já život věčný dávám jim, a nezahynou navěky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.“ (Jan 10,27.28)
Jistoty spasení nedosáhneme nějakými citovými prožitky; rovněž ne tím, co tvrdí lidé, nýbrž: vírou v Boha a v to, co On ve Svém slově říká:
„Amen, amen pravím vám: Kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, má život věčný, a na soud nepřijde, ale přešel jest ze smrti do života.“ (Jan 5,24)
Je to už způsob inspirovaného pisatele Jana, že do středu všeho staví osobu Božího Syna. Dnešní verš souvisí se svědectvím, které je postaveno proti svědectví lidí. Lidé přijímají bez jakýchkoli pochybností svědectví od jiného člověka. Zde však jde o Boží svědectví, které On vydal o Svém Synu, a které je větší než svědectví lidí, neboť z boku zemřelého Krista tekla voda k očištění jako důkaz skutečnosti, že život nelze získat v prvním Adamovi. Zato však starý člověk nalezl v smrti Krista svůj konec, a my, učinění s Ním zajedno v smrti a vzkříšení, máme věčný život.
Ale nejen voda, nýbrž také krev, která tekla z boku zemřelého, vydává svědectví. Bylo rovněž nutné smíření za naše hříchy a my je máme skrze krev. A tak voda svědčí o tom, že v Něm máme věčný život.
Ale k tomu přistupuje třetí svědek, který v určitém smyslu je první: je to Duch Svatý. Máme Ho, a skrze Něho a Jeho moc známe obě dvě další věci v jejich ceně. Jeho přítomnost v nás nás činí schopné oceňovat význam vody a krve a bez Něho bychom nikdy nerozuměli praktickému významu smrti Krista. Pán, když vstoupil na nebe, seslal Ducha Svatého, a skrze to víme, že máme v Synu věčný život.
Svědectví těchto tří svědků navzájem souhlasí v tom, že sám Bůh ve Své milosti nám dal věčný život a že ten život je v Jeho Synu. Je to tedy svědectví samého Boha.