V těchto verších je vyjádřeno velice vážné přání. Jak se pisatel bojí lži, která je v Božích očích také hříchem! Ve Zjev. 21,8 čteme, že lháři jednou budou ve věčném zatracení. Jak důležité tedy je střežit svůj jazyk, bdít nad tím, co mluví. Ten maličký úd může působit ke cti, ale i k necti Boží. Velice vážné je také pomyšlení, že jednou budeme muset skládat účty z každého neužitečného slova. Kéž bychom se tedy vždy dávali řídit Duchem Božím a prosba Agura byla i naším přáním ke cti a oslavení našeho drahého Pána! On nám udělí milost k chtění i vykonání. Agur vyslovuje dvě přání: 1) „Marnost a lživé slovo vzdal ode mne“ a 2) „Chudoby neb bohatství nedávej mi.“ Nikdo nechce být chudý, proto lidé usilují o bohatství. Ale i k tomu Boží slovo mluví vážnou řečí. Říká, že ti, kteří o to usilují, upadají v různá pokušení a ďáblovy léčky. V chudobě Boží děti lnou více k Pánu a více cítí svou závislost na Něm. Mohou pak získávat povzbuzující zkušenosti. A je-li někomu dopřáno bohatství, potřebuje mnohou milost a moudrost, aby správně zacházel se svěřeným majetkem. Jak mnoho potřeb je v díle Páně a také mezi svatými a milovanými! Kéž by nikdo nezapomínal využívat Bohem svěřené prostředky i v tomto směru. Chudoba i bohatství mohou zatvrdit srdce člověka. Proto Agur říká: „Živ mne pokrmem podle potřeby mé.“ Buďme s tím spokojeni a vděčni za to, co nám Pán každému dává! Zbožnost se spokojeností je veliký zisk! (1. Tim. 6,6) Agur si vlastně přál být vysvobozen od čtyř věcí, protože v nich viděl veliká nebezpečí pro svou cestu víry. Také nám by ty věci mohly být překážkou při našem následování Pána Ježíše a v stálé závislosti na Bohu. Mějme se tedy i my před nimi na pozoru!
Marnost nebo samolibost. Kdo je sám se sebou spokojen, bývá lehkomyslný a pyšný. A rychle si pak můžeme myslet, že jsme lepší než druzí, ačkoli přece nic nejsme. Bůh se vždycky musí stavět proti pýše.
Slovo lživé nebo neupřímnost. Také my věřící máme sklon, že se chceme lidem zdát být něčím víc, než ve skutečnosti jsme. Kéž bychom se denně cvičili, abychom byli opravdoví a upřímní před Bohem i před lidmi.
Chudoba. Nadměrné starosti o každodenní chléb nás mohou zaměstnávat natolik, že to je na újmu našemu duchovnímu životu. A jak snadno se stává, že se v takových situacích podobáme izraelskému lidu na poušti, který už při sebemenším nedostatku vyjadřoval svou nespokojenost reptáním.
Bohatství. Také opak chudoby je nám křesťanům nebezpečný. „Statku (= majetku, jmění) přibývalo-li by, nepřikládejte srdce!“ (Ž. 62,11) Jak snadno bývá při stoupajícím blahobytu opouštěna závislost na Pánu! Varujme se milování peněz! (1. Tim. 6,10)
Usoudí-li Bůh za dobré přemístit nás do poměrů chudoby či bohatství, jistě nám dá také potřebnou milost, abychom zůstávali závislí na Něm a trpělivě na Něho čekali.