Titovi 2,11+
Když člověk zhřešil, upadal do stále větší tmy. Velice brzo se úplně odvrátil od svého Stvořitele, jeho srdce se zatmělo a on se začal klanět dřevu a kameni jako svému bohu. Bůh však chtěl člověka zachránit, jak o tom rozhodl již dříve. Zaměřil nejprve Svou náklonnost a pozornost k jednomu národu na zemi. Byl jím izraelský národ. My, pohané, jsme neměli žádné právo na Boží milost. Ale Izrael se ukázal být nehoden lásky svého Boha a odvrátil se od Něho k jiným bohům, takže Bůh ho musel vydat do zajetí. Ještě jednou se však Bůh slitoval nad jedním pokolením tohoto národa, nad Judou, přivedl je zpět a nechal je bydlet v jejich zemi. Poslal jim k jejich spasení zaslíbeného Mesiáše, ale oni Ho zavrhli. A tu namísto aby byl proveden soud nad Židy a národy, které se ukázaly být stejně zkažené, obrátila se Boží milost k celému světu.
Ukřižování Krista se stalo podnětem, aby všem národům bylo zvěstováno evangelium. Boží milost nezná žádná omezení. Zjevila se v Kristu Ježíši, přinášející spasení pro všechny lidi, i pro tebe osobně, milý čtenáři. Kdo studuje dějiny křesťanstva až do dnešní doby, ví, že i národy jako celek odmítly Spasitele Ježíše Krista. Přesto však po všechna staletí jednotlivci z každého pokolení a národu se utíkali k Spasiteli světa a obdrželi odpuštění svých hříchů. Boží milost je opravdu veliká, neboť když se ukázalo, že člověk je neschopen sloužit Bohu, On snížil Své požadavky na člověka na nejmenší míru, kterou člověk může splnit: uznat svou vinu (to je pokání) a přijmout jako Pána a Spasitele Krista, jenž byl ukřižován a vstal z mrtvých (to je víra).
Je to jedinečná milost! Nikdo není vyňat, jestliže s pravým pokáním touží po spasení a uteče se k té milosti. Pozváni jsou všichni, všem je oznamována ona dobrá zvěst ‒ evangelium, všichni mohou přijít. „Kdo chce, naber vody života zdarma!“ (Zjev. 22,17)
„Kde se rozhojnil hřích, tu ještě více rozhojnila se milost.“ (Řím. 5,20) Vzhledem k oběti, kterou přinesl Jeho Syn, Bůh může zvolat: „Pojďte, neboť již připraveno jest všechno.“ „Budou-li hříchy vaše jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí.“ (Luk. 14,17; Iz. 1,18)
Jestliže dosud nepatříš k blaženému zástupu těch, jejichž hříchy byly smyty krví Beránka, zastav se, zvaž svou dosavadní cestu a uchop se té Boží milosti, přinášející spasení, abys byl navěky spasen. Nalezneš tak pokoj, pokoj pro svou duši.