Římanům 12,1+
Kdo by mohl znát Boží slitování v celém jejich rozsahu? Proto naše děkování a velebení bývá neúplné a často tak slabé. Čím více se však zabýváme Božími slitováními, tím více poznáváme Jeho nekonečnou lásku. On nás, kteří jsme byli dalecí, skrze Svého milovaného Syna přivedl do Své blízkosti. Vyvrcholení Jeho božské lásky poznáváme v tom, že Ho poslal na tuto zem. Na Golgotě Pán Ježíš zjevil Boží lásku zvláštním způsobem. Vydal sebe, aby nás smířil s Bohem. Neměla by tedy naše láska a srdečné city patřit jenom Bohu, poněvadž za nás dal v soud a smrt to největší a nejvzácnější, co měl? Napomíná nás, abychom se Mu pro Jeho slitování cele oddávali a jenom Jemu dávali k dispozici.
Vykoupil a spasil nejen naši duši, nýbrž patří Mu také náš duch a naše tělo (1. Tes. 5,23). Celá ta trojice „ku příchodu Pána našeho Ježíše Krista zachována budiž“ ‒ tak si to přeje apoštol. Kéž bychom se tedy vystříhali „všeliké poskvrny těla i ducha“ (2. Kor. 7,1)! Máme svá těla, v nichž přebývá Duch Svatý, vydávat v živou oběť. Nový život se musí projevovat ‒ pak tu nebude nějaké mrtvé křesťanství, ale pulzující život. Svatá oběť znamená oddělení od jakéhokoli druhu zla. Oběť byla obětována na oltáři. Klademe sebe vědomě na Jeho oltář, cele Jemu? Zkoušejme se v tom!
O proslulém hudebním skladateli Felixu Mendelssohnovi (1809-1847) se vypráví, že při cestě do Freiburgu si chtěl poslechnout proslulé varhany v tamější katedrále. Po úvodní hře vystoupil na varhanní kůr a požádal varhaníka, zda by mu nedovolil trochu si zahrát na tom nástroji. Varhaník, starý muž, se nejprve zdráhal dovolit mu to, neboť se obával, že by se varhany mohly poškodit, kdyby se na ně nehrálo správným způsobem. Nakonec mu však dovolil zahrát si na tom složitém nástroji s podmínkou, že bude přítomen. Varhany se rozezněly v úžasných harmoniích, jaké mohl vytvořit jen opravdový umělec. Nakonec onen starý varhaník položil skladateli ruce na ramena a nadšeně řekl: „Kdo jste, prosím vás? Jak se jmenujete?“ ‒ „Mendelssohn,“ odpověděl neznámý návštěvník. „Je to možné?“ zděšeně zvolal varhaník, „a já jsem téměř odmítl dovolit Mendelssohnovi dotknout se varhan!“
Zdalipak právě toto není způsob, jak řada křesťanů jedná se svým Pánem a Mistrem? Skrze víru a pokání dosáhli v Něm nového života. Stali se, abychom tak řekli, nástrojem pro Mistra, aby na nich vytvářel Boží harmonii ke cti Toho, jemuž patří a jemuž slouží. Ale žel, namísto aby nechali Mistra, aby sám používal ten nástroj, namísto aby své životy s plnou důvěrou a bez výhrad svěřili Bohu a cele se Mu odevzdali, pokoušejí se dělat své vlastní plány a uskutečňovat své nápady. Výsledkem bývá pak jen disharmonie a jakákoli užitečná služba je nemožná!