Tento svět je údolí slz. Mnoho utrpení a soužení postihuje i vykoupené Páně. Ještě trochu trpělivosti, drazí, brzy všechny stíny zmizí a horko soužení navěky pomine!
Uprostřed „nynějších utrpení“ smíme hledět na Něho, „muže bolestí a obeznámeného s utrpením“ (Iz. 53,3+). Smíme přicházet k „hoře myrhové“ a k „pahrbku kadidlovému“.
Celý život našeho Pána byla „myrha“. Ta je totiž hořká, a překlad toho slova je „hořkost“. Mudrci z Východu přinesli kdysi onomu děťátku v Betlémě zlato, kadidlo a myrhu. Po Jeho obětní smrti na kříži přinesl Josef z Arimatie a Nikodém kolem sta liber směsi myrhy a aloe. V Písni písní je sedmkrát řeč o myrze, a to vždy v souvislosti s tím Milovaným. Celý Jeho život byl jeden řetěz hořkých utrpení. Trpěl co spravedlivý mezi nespravedlivými. Trpěl ze soucitu, když viděl, co vše natropil hřích. Trpěl, protože před Jeho zraky byl kříž, kde On ‒ svatý a čistý ‒ musel být učiněn hříchem.
Dívejme se tedy, milý věřící spolupoutníče, na tu „myrhovou horu“, a více se obírejme Jeho utrpeními. Ale jděme také k „pahrbku kadidlovému“ a pozorujme tam Jeho naprostou oddanost a odevzdání se Bohu. Zvláště pak tam, v hodinách temnosti, kde musel zvolat: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Ž. 22,1; Mat. 27,46). Kdo by mohl proniknout do hlubin Jeho utrpení? Ale kdo by také mohl změřit Jeho oddanost a poslušnost, dokonalou odevzdanost k naplnění vůle Jeho Boha a Otce? On dokonal! Sklánějme svá kolena a klanějme se Mu. Jemu patří díky a klanění!
Kadidlo a myrha předobrazně mluví o tom, co Bůh spatřoval v dokonalém životě Pána Ježíše. Všechno, co Pán Ježíš činil na této zemi, všechno co mluvil, bylo k radosti a zalíbení Otce. Sám Bůh nad Ním otevřel nebe, aby o tom podal veřejné svědectví: „Tento jest ten můj milý Syn, v němž se mi dobře zalíbilo.“ (Mat. 3,17) V očích lidí mohl být pohrdaný, mohli před Ním skrývat svou tvář, ale pro Boha nebylo v Jeho životě nic, co by Jemu nebylo vzácné a libé.
Kadidlo je libovonné koření a mluví o zasvěcení a oddanosti Pána. Celý Jeho život byl zasvěcen Bohu a od počátku Jeho cesty až k jejímu hořkému konci se Bůh z této oddanosti radoval.
Myrha chutná hořce, avšak líbezně voní. Jak hořká byla utrpení našeho drahého Pána Jemu, ale jaká líbezná vůně z toho vystupovala k Bohu!
Lidé tohoto světa neviděli nic, avšak my dnes smíme očima víry něco z toho poznávat. Spolu s Otcem hledíme na dílo na Golgotě, kde utrpení Pána vyvrcholila, ale kde zároveň vystupovala k nebi ta dokonalá líbezná vůně. Bůh nebyl nikde tolik oslaven, jako právě na kříži. To místo nejhlubšího pohanění, největší hanby a nejhroznějších utrpení bylo zároveň horou myrhovou a pahrbkem kadidlovým. Smíme se tam, abychom tak řekli, ubírat zvláště prvního dne v týdnu obdivovat Toho, který toto dílo naplnil.