Přísloví 14,26
V těžkostech a zkouškách potřebujeme silnou důvěru v Boha, abychom mohli zůstat klidní a šťastní. Náš dnešní verš nám říká, že tato důvěra závisí na Boží bázni. Jestliže nechodíme v světle, nejsme odděleni od všeho zla, nemáme ani obecenství s Bohem, a našim srdcím se nedaří počítat ve zkoušce s Božím soucitem a očekávat s plnou důvěrou Jeho pomoc. Jestliže svým srdcem neusilujeme o chození v čistotě, nikdy nemůžeme ani mít potěšující vědomí, že Bůh je pro nás, na naší straně.
Jestliže však u sebe stále odsuzujeme zlo, vlažnost a přizpůsobování se světu, a toužíme ve všem se líbit Pánu, budeme se ve zkouškách s radostí opírat o darovaná nám zaslíbení. Srdce pak bude v obecenství s Bohem a nalézat v tom velikou doufanlivost. U Něho mají Jeho děti útočiště. Bezpečně skryti smíme odpočívat na Jeho Otcovském srdci, kde starost, úzkost a neklid nemají místo. On pomáhá jak v mnohém, tak v malém počtu. ‒ David vyjadřuje tuto důvěru ve 27. Žalmu, když hledí na Hospodina a nikoli na okolnosti, řka: „Neboť (tu) mne ukryje ve stánku svém, v den zlý schová mne ve skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.“ (5. verš)
Důvěra v Boha a Boží bázeň jsou dvě důležité věci pro život věřícího v tomto světě, který je plný pokušení a zkoušek. Silnou důvěrou, pravou důvěrou v Boha není bezstarostnost, pokud se v ní projevuje lhostejnost. „Všelikou svou péči uvrhněte na něj,“ (viz 1. Petr. 5,7) je řečeno těm, kteří jsou daleci toho, aby byli bezstarostní a leniví, například pokud jde o každodenní chléb pro ně a pro jejich rodinu. Pro křesťana je nenáležité, aby byl, pokud jde o hmotné potřeby jeho domu, lhostejný a nedbalý. „Jestliže pak kdo o své, a zvláště o domácí péče nemá, zapřel víru, a jest horší než nevěřící.“ (1. Tim. 5,8) Kdo to v tomto směru bere na lehkou váhu, je asi také lehkomyslný v dělání dluhů a nedodržování slibů; oboje je v přímém odporu k Boží vůli.
Starost mohu na Boha uvrhnout jen tehdy, chodím-li po Jeho cestách a činím-li Jeho vůli. S pravou důvěrou v Boha vždy bývá spojena bohabojnost a pilnost i věrnost v povolání. Mohu tedy počítat s Boží péčí pro sebe i svou rodinu jen tehdy, jestliže věrně a v čistotě zastávám své místo v rodině a v povolání. K uskutečňování toho je nutná pravá bohabojnost, každodenně živená Božím slovem. Pak tu také bude pravá důvěra v Boha. „Blahoslavení, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově! Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho!“ (Ž. 119,1-3)