1. Janova 1,8
Je mnoho Božích dětí, které jsou zneklidněny, když zjistí, že v nich ještě je zlo. Měly za to, že při svém obrácení se samy v sobě staly dokonalými, takže už nikdy více nebudou hřešit, ale zkušenost jim ukázala něco jiného. Dnešní verš Písma nám říká, že v nás ještě je hřích. Pramen zla je tedy ještě v nás, ale neměl by z nás tryskat a ukazovat se navenek. Ještě jsme schopni hřešit, ačkoli hřešit nemáme. Kdysi jsme byli otroci hříchu, podrobeni zákonu hříchu. Skrze znovuzrození jsme ale obdrželi Ducha Božího a jsme vysvobozeni od moci hříchu. Jestliže v nás působí a proudí nový život, jestliže chodíme v světle, potom v moci Ducha Svatého nevykonáme žádost těla.
Jak pošetilé a odporující Písmu je učení, že existuje jakýsi stav bezhříšnosti. Takzvaní perfekcionisté (= učitelé o dokonalosti člověka) tvrdí, že na této zemi je možné dosáhnout takového stavu, v němž už není žádný sklon k hřešení. Uvedený verš Písma to odsuzuje, nazývá takové tvrzení sebeklamem, a osvědčuje, že při takovém tvrzení v nás není pravda. Střežme se, drazí, před takovou neupřímností.
Učení Božího slova zní jinak. Hřích, zdroj zla, v nás je, a to po celou dobu, dokud putujeme po této zemi. Nemůže být polepšen ani napraven ‒ zůstává tím, čím je. Ale před Bohem je přikryt Kristovou krví. Hřích nás tedy nemá co zneklidňovat, ale když toto víme, budeme bdít nad pohnutkami naší staré přirozenosti a budeme ji držet v smrti. Proto také Jan říká: „Synáčkové moji, toto vám píši, abyste nehřešili!“ Nemáme tedy říkat, že „hřích nemáme“, ale rovněž nemáme hřešit. Proto choďme v světle a mějme obecenství s Pánem. Tak budeme zachováni před zlem.
Protože i po obrácení zůstáváme v starém těle, v němž jsme byli v hříších počati a žili, a proto jsme podrobeni smrti, jsme ještě vystaveni pokušení k hříchu a k hřešení. Skrze vítězství Krista máme moc přemáhat hřích. Stane-li se, že přesto ještě zhřešíme, ukazuje nám 1. Jan. 1,9 cestu, jak dosáhnout plného ujištění, že i tento učiněný hřích je nám pak odpuštěn. Jestliže totiž se skutečnou lítostí a sebeodsouzením svůj hřích před Bohem vyznáme, On nám ho podle Své nezměnitelné věrnosti a spravedlnosti odpustí: základem k tomu je Kristova drahá krev, prolitá na golgotském kříži, která učinila smíření za všechny hříchy toho, kdo uvěří, třebaže tenkrát některé z nich ještě ležely v budoucnosti. To ovšem neznamená, že bychom znovu museli „přijít pod krev Ježíše“, neboť toto se stalo jednou provždy při našem obrácení. Jde jen o to, abychom své hříchy před Bohem skutečně jako hříchy poznali, vyznali je a odsoudili. „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrný jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.“