Žalm 22,23
Jako živý svědek skutečnosti, že všechno bylo dokonáno, Pán tu oznamuje Svému lidu jejich nové postavení. První poselství Jeho učedníkům skrze Marii Magdalenu znělo: „Jdi k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.“ (Jan 20,17) Předtím takto nikdy nemluvil. Vždyť jak by také mohl? Sice Svým učedníkům oznámil jméno Otce, ale nazvat je v obecenství se sebou dětmi tohoto Otce mohl teprve tehdy, když dílo bylo dokonáno a hřích odstraněn.
Věřící jsou nyní k Bohu vzkříšení v poměru, jenž nemůže být vyšší ani užší: Otec Pána je jejich Otec a Jeho Bůh jejich Bůh; a On sám se nestydí nazývat je bratry. Vše, čím je pro Něho Bůh jakožto Otec, jako by nyní spočinulo na těch, za něž On zemřel a jejichž hříchy zahladil Svou krví prolitou na kříži. Nejenže na nás nyní spočívá Otcova láska, nýbrž podle Boží spravedlnosti, která byla na kříži oslavena, jsme nyní uvedeni do stejného poměru k Otci, jako sám Kristus. Plná radost a rozkoš, kterou má Bůh v Kristu, se týká i nás, neboť jsme byli přijati v Kristu Ježíši, našem Pánu. Zda by tedy náš život neměl být živým svědectvím o tom vysokém postavení, do něhož jsme byli uvedeni? Kéž bychom to prakticky v životě uskutečňovali a okoušeli k vlastní radosti a k Jeho slávě!
Jak snadno se stává, že s vírou související věci se nám stávají zvyklostí, jako třeba modlitba, čtení Božího slova, navštěvování shromáždění, a i lámání chleba a chvalozpěvy u stolu Páně! Je to nenáležité a Pána to zarmucuje, jestliže ve všech těch činnostech už nepůsobí skutečný duchovní život. Kdo každou neděli zvěstuje smrt Páně, je v nebezpečí, že se mu to stane formalitou. Měli bychom se tedy k tomu účelu shromažďovat méně často? Rozhodně ne. Zdá se, že v prvních dnech křesťanství to věřící činili denně (Skut. 2,46), a ze Skut. 20,7 se ukazuje, že to činili „prvního dne po sobotě“, tj. v den Páně. Važme si vysoce této výsady! Avšak přicházejme ke stolu Páně se soustředěným srdcem, aby Duch Boží nám mohl ukazovat Pána a Jeho slavné dílo vždy novým a zvláštním způsobem!
Nuže kdo jsou ti, kteří smí Boha chválit a oslavovat? Jsou to vykoupení, které On si tak draze získal. Jen tací, kteří se na základě Božího slova těší tomuto vysokému a slavnému postavení, jsou schopni vpadat společně do chvalozpěvu, který začíná sám Pán. Budeme-li si vědomi této cti, zůstaneme uchráněni před formálností a lhostejností. Bude-li upřímnou potřebou našeho srdce přinášet Pánu chválu a velebení za Jeho tak velikou lásku, bude obírání se Jeho osobou a Jeho nezměrnými utrpeními hluboce působit na naše srdce.