Na první pohled se zdá, jako by Epištola Jakuba byla v rozporu s Epištolou Římanům, kde proti onomu verši stojí: „Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn vírou, bez skutků zákona.“ (Řím. 3,28) Ve skutečnosti však je mezi oběma Epištolami dokonalý soulad, neboť opravdovost víry musí být dokázána skutky. Tam, kde žádné skutky nejsou, bývá víra bezcenná.
Jak mnozí lidé v křesťanstvu se domnívají, že mají víru! Jenže pouhá víra, že Bůh existuje a že Pán Ježíš zemřel na golgotském kříži ‒ je před Bohem naprosto bezcenná. Bůh by musel zapřít sám sebe, kdyby měl na základě Kristova díla jednoduše každému člověku vystavit odpouštěcí list. Boží spravedlnost nutně požaduje jako odplatu za hřích smrt člověka. Ale protože Bůh nás miluje a nepřeje si, abychom museli zahynout, nechal Svého Syna zemřít za cizí hříchy. Smrt Krista nám však nebude nic platná, jestliže svých hříchů nikdy nebudeme litovat, a jestliže Mu je s pokáním a lítostí nevyznáme, neboť právě tyto hříchy to přece byly, které způsobily Jeho smrt. K vykoupení od našich hříchů není jiná cesta než lítost, vyznání a víra. Jen tak dosáhneme pokoje s Bohem a klidu pro svědomí. Podle 2. kapitoly Ep. Efezským jsou vykoupení Boží dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Tam, kde chybí takový poznávací znak víry, zpravidla dosud není život z Boha.
Mrtvá víra je v hlavě, ale nemění ani srdce, ani vůli člověka. Taková víra nemá žádnou cenu, ale je to klam. Takový člověk klame sám sebe. Co je platné pouhé uznání skutečnosti? Bez vnitřního obrácení k Bohu, bez pravého pokání, jak je požaduje Bůh, není pravá víra, přinášející spasení. Skutečná víra se prokazuje jako určitá božská moc, která nás na této zemi povede v dobrých skutcích. Víra bez takových skutků je mrtvá (Jak. 2,17). Podobá se tělu bez ducha, slupce bez jádra. Mrtvá víra neodnímá strach před soudem a nedává žádnou jistotu spasení. Vždyť i ďáblové (démoni) věří a třesou se. Jak by mohla taková víra spasit? Jenom opravdová víra srdcem, která se nezakládá na vlastních skutcích samospravedlnosti, nýbrž na skutečnosti vykoupení, které je v Kristu Ježíši, spasí člověka. Jen drahá krev Spasitele může vykoupit, nic jiného. Jestliže někdo dosáhl skrze víru Boží spravedlnosti, následují pak i skutky víry.
Jak mnoho dětí věřících rodičů, třebaže navštěvují shromáždění, může být bez pravé víry! Není na nich vidět ovoce nového života, života z Boha. A po ovoci přece bývá poznán strom. Říkat, že mám víru, není k ničemu. Pravé víry musí být dosaženo v upřímném pokání, sebeodsouzení, poznání se a vyznání hříchů a v uznání Boží svatosti. Taková víra nebude bez ovoce, nýbrž bude tu ovoce Ducha: „láska, radost, pokoj, shovívavost, přívětivost, dobrotivost, věrnost, mírnost, zdrženlivost“ (Gal. 5,22+). Kde jsou tyto druhy ovoce, je i pravá víra.