Filipským 2,5-8
Jaké to bylo u Pána Ježíše smýšlení, čteme ve výše uvedených verších. On, jenž byl „Bůh požehnaný navěky“, se stal člověkem, vzal na sebe podobu služebníka a stal se poslušným až do smrti na kříži. Jeho láska k nám, zahynulým a ztraceným, Ho nutila jít takovou ojedinělou cestou nejhlubšího ponížení. Jak veliká je milost našeho Pána Ježíše Krista, že pro nás je učiněn chudý, abychom my Jeho chudobou zbohatli. (Viz 2. Kor. 8,9.) Budiž Mu za to věčná chvála a dík!
Nuže toto smýšlení našeho drahého Pána má být vzorem i našemu smýšlení. Jestliže On to učinil dobrovolně pro nás, my to nyní máme činit v poslušnosti víry. Z lásky k Němu. Náš starý člověk se vždy usiluje sám se vyvýšit; nemá rád, má-li se ponižovat. My nesnášíme, když z nás někdo dělá něco méně, než zač jsme se považovali, ale náš Pán sám sebe „za nic“ položil. Co to znamená, naprosto nejsme schopni změřit. Vždyť jak často nám jde o to, aby naše domnělá čest nebyla nějak dotčena, namísto co by nám mělo jít o čest Toho, o Němž vyznáváme, že Ho následujeme. Odkud pocházejí tak mnohé těžkosti mezi věřícími? Zda ne odtud, že se nechtějí ponižovat a pokořovat? Ano, nám se tak často nedostává smýšlení Pána, které by bylo ochotné jít kvůli Němu třeba tou nejnižší cestou. Kéž bychom se od Něho více učili a více zjevovali Jeho smýšlení. On se k tomu přizná. Budeme-li se sami ponižovat, On nás Svým časem povýší, neboť i Pán Ježíš byl, protože se sám ponížil, Bohem „vysoce vyvýšen“ (Fil.2,9+). „Vyvede… naše právo jako (jas) poledne“ (viz Ž. 37,6+).
V různých situacích, jak je s sebou přináší život, se až příliš často stává, že dva lidé se pro nějakou malichernost dostanou proti sobě. Takové střety, k nimž může dojít každého dne, nám dávají příležitost ukázat naše pravé smýšlení. Jak často se i mezi věřícími přihodí, že zapomínáme zjevovat naši mírnost všem lidem (Fil. 4,5). A rozladěni býváme zvláště tehdy, když jsme přesvědčeni, že druzí s námi jednali naprosto nespravedlivě. V takovém případě pomůže jen jedno: Rozpomenout se na Pána Ježíše! On, ten skutečně nevinný, byl hotov vzít na sebe všechnu vinu, a tím způsobit pokoj: pokoj mezi námi a Bohem, ale i vzájemný pokoj mezi námi věřícími. Jaké bylo Jeho smýšlení!
Našemu rozumu a našim přirozeným citům se může zdát hrozné, nechat na sobě nějakou křivdu, zatímco pravý viník vyjde ze všeho jakoby nic. Jediné požehnané řešení takového konfliktu spočívá v tom, že hledíme na Pána. Poněvadž On tak jednal, můžeme tak jednat ty i já, a je to tak správné. On svolil k tomu, aby byl počten za zločince a zemřel mezi dvěma lotry (Luk. 22,37; Mat. 27,38). Toto smýšlení budiž při vás! „Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.“ (Jan 13,17)