Matouš 11,25
Tato chvíle byla pro Pána Ježíše zcela zvláštním okamžikem. Dlouhou dobu působil mezi Svým pozemským lidem, snažíc se jej vyučovat, ale ten lid neměl pochopení pro tak mnohá láskyplná a obsahem bohatá naučení našeho Pána. Byla to doba, kdy musel s bolestí zjistit, že je Svým pozemským národem zavržen. Všechno úsilí o získání toho lidu zůstalo bez výsledku. Jak často je Pán chtěl shromáždit, jako kvočna shromažďuje svá kuřátka, ale oni nechtěli. Pod vedením svých moudrých a rozumných dospěli až k takovému zarmucujícímu stavu. Vzhledem k této skutečnosti Pán oslavuje Otce, že milost a s ní spojená požehnání se nyní mají dostat jiným, a to „nemluvňátkům“. Kdyby spasení v Kristu bylo dostupné jenom chytrým lidem, mnozí by ho nemohli dosáhnout. Ale spasení je pro ty, kteří naprosto jednoduše uvěří Slovu Pána. Spasení je tak jednoduché a zároveň tak předivné; a přesto je těžké pro lidi dnešní doby, kteří se nechávají vést svou chytrostí a rozumem.
Moudrost, studia, kariéra v tomto světě bývají velkou překážkou, aby se tací uchopili spasení obyčejnou vírou, a aby pak pokračovali ve víře a v závislosti na Bohu. Pomysleme na to, co nám říká Písmo v 1. Kor. 1,26-31, kde nám je ukázáno, co má pro Boha cenu. Kéž bychom se těmito myšlenkami často obírali a ony nás doprovázely. Také jako Boží děti jsme v nebezpečí, že budeme plout s proudem doby, protože to je tak pohodlné. Chtějme si brát za vzor samého Pána, který procházel tímto světem v ponížení a pokoře.
Pán Ježíš říká slovy dnešního verše jasně, ke komu se obrací Jeho spasení, pokoj pro svědomí (28. verš). Nejsou to přemoudřelí a vychytralí lidé. Lidem, kteří mají „své náboženství“, anebo si myslí, že „Ježíš byl jen mimořádně pobožný člověk“, anebo vůbec mají své vlastní názory o Bohu, o nebi a o sobě, jsou dveře k Pánu Ježíši jako Spasiteli a Vykupiteli zavřené.
Ale možná, že se někdo zeptá: Cožpak tedy musíme být hloupí a nemoudří, abychom to mohli pochopit? ‒ Rozhodně ne! Pán Ježíš mluví o „malých dětech“ v opaku k rozumným. Úplně malé děti a velice staří lidé se nemohou obejít bez cizí pomoci. Patříme k nim?
Pán Ježíš nám může pomoci teprve tehdy, když jsme v koncích sami se sebou. Dokud se domníváme, že se vlastní silou můžeme dostat do dobrého světla před Bohem anebo sami nějak napomoci Jeho spasení, zůstávají nám dveře k nebi zavřené. Ať už to pozorujeme nebo ne, je tomu tak. Kéž bychom se konečně vzdali své pýchy a svémyslnosti a uznali před Bohem svou nicotnost. Poznáme pak, že Pán Ježíš přišel právě pro takové, kteří jsou před Bohem provinilí, a že je hledá a chce spasit.