2. Korintským 11,3
Apoštolu Pavlovi nešlo o to, aby Korintští obdivovali jeho moudrost, nýbrž předkládal jim Ježíše Krista, a to jako ukřižovaného (1. Kor. 2,2). Mezi nimi však působily osoby, které se vydávaly za apoštoly a jimž šlo o vlastní prospěch. Pavel je ironicky nazývá: „velicí (= nejznamenitější) apoštolé“, avšak potom též: „služebníci satana“ (5. a 15. verš). Korintským se, žel, nedostávala schopnost rozeznání. Apoštol v dnešním verši připomíná Evu v ráji. Nebyla tenkrát jednoduchá, prostá k zlému, nýbrž nastavila ucho klamání hada. Viděla, že „dobrý jest strom k jídlu, i příjemný (= rozkoš) očím, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý.“ (1. M. 3,6) Neštěstí, které bylo výsledkem tohoto jednoho hříchu, je nezměrně veliké.
Pavel se horlivě snažil představit Korintské Kristu jako čistou (cudnou) pannu. Nyní však byl v obavách, že budou lstivými dělníky odvráceni od jednoduchosti vůči Kristu. Obviňuje je, že by mohli snést, kdyby jim byl kázán jiný Kristus, anebo kdyby přijali jiného ducha nebo jiné evangelium. Jako byly obavy apoštola tenkrát oprávněné, jsou takové i dnes. Jak mnoho se dnes dělá a učí nestřízlivých a nezdravých věcí! I v takových případech, kdy nám Boží slovo dává naprosto jasné a směrodatné pokyny, na ně není dbáno. Bludy přicházející od nevěřících, můžeme odmítnout, ale jak smutné, nalézáme-li lhostejnost nebo nedostatečnou poddanost vůči zjevené Boží vůli i mezi opravdovými věřícími! To není jednoduchost vůči Kristu.
Věřící, kteří si přejí poslušně a v závislosti následovat Pána Ježíše, nejsou na své cestě víry prosti těžkostí a problémů. Právě oni jsou satanem a jeho nástroji napadáni, neboť nikdo mu v jeho plánech tolik nepřekáží, jako křesťané, kteří jdou svou cestou v plné svěžesti, nalézají svůj každodenní zdroj síly a potravy v Pánu Ježíši, snaží se poznat Jeho vůli a také ji chtějí uskutečňovat. Proto se pokouší zabrat pro sebe jejich mysli, tj. jejich myšlenky a city, jako to udělal u Evy v ráji. Fotografie, vyprávění, zážitky, hříchy v myšlenkách a vášně mají jejich svět myšlenek pošpinit a tím je odvrátit od jednoduché, upřímné oddanosti Kristu.
Vírou a plnou důvěrou doprovázené hledění ke Kristu a čekání na Něho a na Jeho slovo má být vystřídáno klamem, který satan chytře připravil. Výsledkem pak je, že horlivost učedníka je potlačena a on ztrácí ze zřetele pravý cíl. Přesto však Bůh ukazuje jednu cestu, jak je možné utéci útokům satana: Máme svůj zrak obracet k samému Bohu, neboť On nás chce poučit a vyučit cestě, po níž máme jít (Ž. 32,8). Hledění na Něho a poslušnost Jeho slova jsou jediné zbraně, jimiž může být satan odražen.