2. Korintským 1,4
Všechno, co nás Boží děti potkává na cestě tímto světem, přichází z milující ruky Otce. Jeho moudrým úmyslem je přitahovat nás blíže k sobě, abychom se stávali účastnými Jeho svatosti. Otec sleduje zkouškami různé cíle, ale vždy tak, aby tím sám byl oslaven. Jedním z Jeho úmyslů je například, aby v nás bylo vzbuzeno porozumění pro zármutek a utrpení spoluvěřících. Takové srdce, které samo prožilo nějakou těžkou situaci, nějaké těžké utrpení a zakusilo v něm Boží slitování a potěšení, dovede naprosto jinak radit, spolucítit a potěšovat, než někdo, kdo až dosud byl takových zkoušek ušetřen. Sám Pán, původce našeho spasení, má jako veliký nejvyšší Kněz dokonalou účast na všem, co se děje Jeho lidu. „Neboť že sám trpěl, pokoušen byv, může také pokušení trpícím pomáhati.“ (Žid. 2,18)
„Každou bolest neseš s námi,
každý žal náš dobře znáš…“
Pro nás všechny je důležité, abychom v souženích a zkouškách přinášeli Bohu poddané srdce a zlomenou vůli. On nikdy nepotěšuje svévolnost, ani nepozdvihuje nečisté nebo nepokořené srdce. Jenom když se v pokoře nevzdalujeme Jeho světlu a Jeho vůli, může nám udělovat potěšení a může nás uzpůsobit, abychom i my mohli druhým dávat něco z toho potěšení. Bůh nás tomu chce naučit, neboť žádné jiné než Bohem udělené potěšení nemůže opravdu potěšit. „Oběti Boží (jsou) duch zkroušený; srdcem zkroušeným a potřeným, Bože, nepohrdneš.“ (Ž. 51,19)
Jeden muž se na nádraží setkal s chlapcem, který plakal, protože neměl dost peněz k zakoupení jízdenky domů. Tu si vzpomněl, že před mnoha lety se octl v podobných rozpacích, a jak mu nějaký neznámý dobrodinec pomohl. Umínil si tenkrát, že jednou prokáže podobné dobrodiní někomu jinému. Nyní se mu k tomu naskytla vhodná příležitost. Vzal plačícího hocha stranou, pověděl mu svůj příběh a zaplatil mu jízdenku. Když se s ním loučil, řekl mu: „Možná že se ti někdy naskytne příležitost a budeš moci pomoci někomu, kdo se také octne v takové tísni.“
Tak je tomu i s potěšeními, která jsme obdrželi od Boha. Dnes procházíš soužením a utrpením, jsi sklíčený a pláčeš, ale Bůh tě chce potěšit. Vezmi z Jeho ruky oboje ‒ utrpení i potěšení! Brzo najdeš na cestě k slávě spolupoutníky, kteří budou také v takové těžkosti jako ty dnes a kteří budou potřebovat stejné potěšení. Pak budeš mít úžasnou výsadu potěšit je týmž potěšením, kterým jsi byl sám od Boha potěšen. Kéž by tě tato vyhlídka už nyní potěšovala v tvém utrpení! Zamysli se také nad tím, že Bůh ti dal podstoupit toto utrpení možná proto, aby tě učinil schopným potěšovat jiné, kteří procházejí podobnými zkouškami. Pravé potěšení může udělovat jenom někdo, kdo je sám na sobě zakusil.