Židům 10,14
Jedna dívka se po zvěstování evangelia obrátila. Po roce evangelista opět zavítal na ono místo a setkal se s ní. Řekla mu se slzami: „Čím to je, že už nejsem tak šťastná jako loni? ‒ On se jí zeptal: „Ty jsi jistě zklamaná sama sebou, že?“ ‒ „Ano,“ řekla, a plakala ještě více. ‒ Tu evangelista dodal: „Zamysli se trochu. Když jsi loni přišla k Pánu Ježíši, On už věděl, jak to s tebou bude v letošním roce, či snad ne? Ty jsi sice zklamaná sama sebou, ale Pán nikoli. On věděl, jaká budeš, a přesto tě přijal.“ Tu se její obličej rozjasnil. Něco podobného ji nenapadlo.
Které z mých hříchů nesl Pán na kříži? Byly to ty, které jsem učinil do svého obrácení? Jistě, přirozeně, ale také všechny ty, které jsem učinil potom, a dokonce i ty, které ještě učiním až do příchodu Pána Ježíše. A kdy vzal Pán mé hříchy na sebe? Ještě dříve, než jsem vůbec nějaké učinil. On je Bůh a věděl, které hříchy učiním, a to od počátku až do konce svého života. A všechny mé hříchy nesl na Svém těle na dřevě kříže. Proto je nemožné, aby věřící byl pro ně ještě jednou souzen. Raduješ se z takového dokonalého spasení?
Jsou lidé, kteří odsoudili své hříchy a uvěřili v Krista, avšak příliš mnoho se dívají na sebe místo na Kristovo dokonané dílo. A tak již vlastně nikdy nepřicházejí k úplné a blažené jistotě spasení, nepřicházejí ke skutečnému pokoji s Bohem. Nuže v 10. kapitole Epištoly Židům nalézáme co do smyslu opakovaně výraz „již nikdy“. Ve 2. verši: „již žádné svědomí z hříchů“; pak v 17. verši: „Na jejich hříchy… nikoli nevzpomenu více“, a v 18. verši: „není více oběti za hřích“.
Pán Ježíš Kristus přinesl na Golgotě dokonalou oběť. Proto není třeba nějaká další oběť za hřích, která ostatně ani není možná. Bůh onu jednou provždy učiněnou Kristovu oběť přijal a na jejím základě ospravedlňuje každého, kdo k Němu v pokání a s vírou přijde.
Potom slyšíme, že Bůh na hříchy těch, kdo věří v Krista, Jeho Syna, „nikoli nevzpomene více“. A nakonec Boží slovo osvědčuje, že věřící už nemá žádné svědomí z hříchů. Dejme tomu, že v nebi by byl veliký seznam všech mých hříchů, jak je Bůh zná ‒ byla by to tedy Boží paměť. Oněch málo hříchů, které jsou v mé paměti, tvoří mé „svědomí z hříchů“. Ale Bůh je všechny odpouští. Pak je ovšem odpuštěn i onen malý počet hříchů, které my máme ve svém svědomí a paměti, tvořící mé „svědomí z hříchů“. On však odpouští všechny, které On má ve Své paměti, takže pak je odpuštěno i oněch málo, které my jsme měli v paměti. „Dokonalé učinil na vždycky (tj. nepřetržitě)“ ‒ toto je nezměrné požehnání.