1. Královská 18,21
Vypráví se, že papež Alexandr VII (zastával svůj úřad 1655-67) se jednou otázal slavného Řeka Allatia, proč nechce vstoupit do kláštera. Allatius odpověděl: „Protože mám možnost, kdykoli chci, oženit se.“ ‒ „Nuže,“ vyzvídal dále papež, „proč se tedy neoženíš?“ ‒ Allatius na to stroze: „Protože chci mít zachovanou možnost, kdybych chtěl, vstoupit do kláštera.“
Spousta lidí jedná naprosto stejně, když jde o otázku, co mají učinit s Ježíšem. ‒ Přijmout Krista? Ne, to tak ještě! To bych se zbavil možnosti mít něco z tohoto života. Jsem ještě mladý a na světě je toho ještě tolik, co bych chtěl užít. Kdybych se rozhodl pro Krista, byl bych vázán. Ne, to ne! Aspoň teď ještě ne.
Odmítnout Krista? To ne! Já přece skutečně nejsem proti Němu. Byl to dobrý člověk, dokonalý vzor. Člověk se od Něho může něčemu naučit. Rozhodnout se proti Němu? Nejsem přece žádný pohan! Budu o svém obrácení ještě přemýšlet.
Přijmout Pána Ježíše znamená obdržet od Boha odpuštění hříchů a stát se Jeho dítětem. Odmítnout Ho znamená život bez pravého cíle a bez pravé radosti a nakonec věčný Boží rozsudek kvůli tvým hříchům. Zdá se ti to rozhodnutí těžké? Jak dlouho chceš ještě otálet? Zvol si ještě dnes, komu budeš sloužit. Zítra by už mohlo být příliš pozdě. ‒ Pán Ježíš řekl: „Kdož není se mnou, proti mně jest.“ (Mat. 12,30)
Byla to vážná doba, v níž byla prorokem vyslovena nadepsaná slova! „Dokudž kulhati budete na obě strany?“ Tato otázka platí i nám.
Buď ‒ anebo: volba je jenom mezi Bohem a světem. Pro oboje totiž není v srdci místo. Jestliže někdo miluje svět, nemůže milovat Boha. A miluje-li Boha, nemůže milovat svět. Kdo hledal a nalezl u Ježíše Krista, Spasitele světa, odpuštění svých hříchů, nepatří už světu ‒ a svět už nepatří jemu; Bůh tu udělal ostrou hranici, a proto ani my se nikdy nemáme snažit o nějaké spojení těch dvou opačných pólů. Bůh si činí nároky na celé naše srdce.
Buď ‒ anebo! Komu patří tvé srdce?