Jakuba 2,13+
Slitování nad invalidy, slabými nebo starými lidmi? Ano, takové věci se ještě dějí a můžeme zato být Bohu vděčni. Dosud jsou na světě lidé, kteří jednají z přirozeného soucitu. Dnešní biblický verš říká také něco o způsobu, jak oni usuzují. Bůh je velice spravedlivý. ‒ Ale je to vlastnost, která by převládala ve světě? Vyznačují se jí třeba naše děti?
Pohnutky naší staré přirozenosti se v ničem neliší od pohnutek jiných lidí. Toto slovo Páně je napsané i pro nás: „Milosrdenství chci a ne oběti.“ (Mat. 12,7)
Možná že se nad tím musíme zamyslet. A možná že dokonce budeme muset učinit nové závěry, pokud jde o náš společný život jako manželů, rodičů a dětí, věřících v určitém místě, o vzájemný život jako bratří, anebo jako sousedů či známých. Je snad někdo, komu bychom směli odepřít milosrdenství?
„Protož oblecte se jako vyvolení Boží, svatí a milí v srdečné milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost (= mírnost), dlouhočekání (= shovívavost), snášejíce jeden druhého a vzájemně si odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu žalobu (= stížnost).“ (Kol. 3,12.13)
Ten, kdo se sám uviděl tak, jak Bůh vidí člověka, že totiž je: ztracený, hříšný a neschopný přijít k Němu bez Spasitele ‒ může poznat, že jen Boží milosrdenství ho může zachránit z jeho stavu, darovat mu odpuštění a učinit ho šťastným. Bůh jako svatý a spravedlivý by musel každého z nás odsoudit. Ale Jeho milosrdenství nalezlo cestu, jak uhájit Svou svatost a přitom zachránit, spasit hříšníka, který činí pokání. Vydal za něho na smrt a na soud Svého milovaného Syna, Pána Ježíše Krista.
Kdo osobně poznal toto Boží milosrdenství, je schopen sám také projevovat milosrdenství vůči svému bližnímu. Stane-li se, že jeho bližní se proti němu prohřeší, urazí ho nebo jinak poškodí, věřící mu může skutečně srdcem odpustit, protože si vzpomíná, jak mnoho Bůh jemu samému odpustil. Nepřeje svému bližnímu nic zlého, nesnaží se mstít, nehrozí mu, ani neprosí Boha, aby toho druhého potrestal, nýbrž naopak mu prokazuje milost, protože i jemu Bůh prokázal milost.
Takové chování se Bohu a Pánu Ježíši velice líbí. Jestliže však vidí, že Jím omilostnění jsou samospravedliví a tvrdého srdce, bývá nucen chopit se výchovných opatření. Nedělá to však v hněvu, ale laskavě jim ukazuje, jak oni sami potřebují Jeho milosrdenství, aby pak také sami mohli milosrdenství prokazovat.