Galatským 2,21+
Mnoho lidí, dokonce i věřících, se nemůže smířit s myšlenkou, že by věčné spasení mělo být naprosto nezávislé na našich činech. Ale vykoupení a věčný život, který od Boha obdrží každý, kdo k Němu přijde v pokání nad svým hříšným životem a osobně se pro sebe uchopí nabídnutého díla Pána Ježíše na kříži, jsou jen a jen dar Boží milosti. My nijak nemůžeme Bohu napomáhat, pokud jde o naše spasení. On zaplatil plnou cenu, která byla třeba, aby se hříšník vůbec dostal do nebe. Dává nám věčný život z pouhé milosti.
Heslo, jímž se dnes řídí mnoho lidí: „Dělám, co mohu, a Bůh mi jistě odpustí mé chatrnosti a chyby“, je v rozporu s Božím slovem. Do takového omylu upadali galatští věřící. Domnívali se totiž, že k spasitelnému dílu Krista musejí ještě přidat doslovné zachovávání částí zákona, obsaženého ve Starém zákoně v pěti Mojžíšových knihách. Apoštol Pavel, který jim napsal dopis, používá velice ostrá slova, jako třeba: „vypadli jste z milosti“ (5,4). Nezapomínejme, že oni nezavrhli Krista a Jeho dílo, ale chtěli k němu ještě přidat své osobní zásluhy, což je naprosto nemožné.
A ještě něco. On nám ten dar Boží milosti již nikdy nevezme. My své věčné spasení již nikdy neztratíme.
Falešní apoštolé v Galácii ničili evangelium o Kristu, anebo se snažili je zničit, říkajíce: „Nebudete-li obřezáni podle způsobu Mojžíšova, nebudete moci spaseni býti.“ (Skut. 15,1+) Tím, jak říká apoštol, ve skutečnosti činili „Boží milost neplatnou“, a Kristus pak „nadarmo zemřel“. Kristus byl buď dokonalý, anebo vůbec nebyl Spasitel. Jakmile někdo říká: „Dokud nejste toto nebo ono, nemůžete být spaseni,“ převrací křesťanství od samého základu. Byl jsem provinilý, ztracený, skrze sebe sama k záhubě odsouzený hříšník a Bůh sestoupil, aby mne z tohoto světa dokonale vysvobodil. Muselo k tomu být vykonáno dílo na kříži. Jestliže mi tedy někdo řekne: „Musíš být takový nebo onaký, abys byl spasen“, okrádá tím kříž o jeho slávu a mne o můj pokoj, neboť jestliže spasení závisí na tom, co „jsme“ anebo co „děláme“, tedy jsme ztraceni. Ale není tomu tak. Veliká zásada evangelia zní: Všechno vykonal Bůh a člověk nemůže učinit nic. Zde není žádné směšování toho, co je Boží s tím, co je lidské. Pokoj způsobený skrze evangelium není založen částečně na díle Krista a částečně na díle člověka, nýbrž úplně na díle Krista, protože toto dílo je navěky dokonalé a všechny, kteří v ně složili svou důvěru, činí stejně dokonalými, jako je ono samo.