2. Timoteovi 2,23+
Již v 1. Epištole psal apoštol Timoteovi, aby některým v Efezu přikázal „nezabývat se bajkami a nekonečnými rodokmeny, které působí spíše sporné otázky, než utvrzení správy Boží, která je u víře.“ (1. Tim. 1,4+) Tam, kde Pán Ježíš prakticky již není středem, kde konec přikázání ‒ láska ze srdce čistého a ze svědomí dobrého i z víry nepokrytecké ‒ již není uskutečňován, se věřící ‒ jako kdysi farizeové ‒ tím horlivěji a intenzívněji obírají vedlejšími věcmi a neužitečnými okrajovými otázkami, které pak většinou ještě bývají předmětem prudkých sporů. „Služebník Páně však se nemá příti, nýbrž (má) být přívětivý ke všem, způsobilý vyučovat, trpělivý, v tichosti vyučující protivníky.“ (kap.2,24+)
V obou Epištolách Timoteovi apoštol napomíná vystříhat se pošetilých sporných otázek, o nichž nám Boží slovo nic nesděluje. Vyvolávají jen neužitečné rozpory a dokonce i svár. Služebník Páně však se nemá přít. Posílá ho Bůh, aby duším předkládal pravdu v duchu pokoje a lásky. Má být stále v takovém smýšlení, očekávaje, že Bůh ve Své milosti přivede k pokání ty, kteří se protiví pravdě, neboť ona chce dosáhnout k jejich srdci a svědomí, aby pak pravdu uznali a přijali.
Boží pravda není záležitostí lidské inteligence; je to zjevení Boží podstaty a Jeho uložení i rad. My však nemůžeme mít obecenství s Bohem, jestliže naše svědomí a srdce nejsou uvedeny do činnosti; jinak to, co rozum pochopí, není Boží zjevení. Věřící jsou uváděni do styku se samou Boží bytostí, a to v působeních, která mají zanechat hluboký účinek na srdci a svědomí. Jestliže Boží zjevení nemají tento účinek, je svědomí a srdce posluchače nebo čtenáře ve špatném stavu.
Služebník Páně má pevně držet pravdu proti všemu odporu, nesmí nikdy opouštět pevný základ pravdy, která mu byla jako svědku svěřena, kdyby se s ním dávali do sporů ti, kteří vnášejí pošetilé a nesmyslné otázky. Bude-li v něm Slovo Kristovo bohatě přebývat a on bude pod autoritou Boží pravdy, může i uprostřed všech nejasností, vznikajících lidskými sváry, zůstat uchráněn před takovými spory. Má být schopen vyučovat, tj. má nejen Boží myšlenky znát a rozumět jim, nýbrž má je také vhodnou formou předkládat posluchačům. Ale tato schopnost vyučovat musí být spojena s přívětivostí a trpělivostí, a jak se dále ještě uvádí, i s tichostí.