Koloským 3,12
Kdo jsou tito „vyvolení Boží, svatí a milovaní“? Snad jen oni první křesťané z doby apoštolů? Nikoli. Jsme to my všichni, kteří jsme byli evangeliem přivedeni ke Kristu a chceme v tomto zlém světě opravdu žít jako Jeho učedníci.
Jako věřící jsme vyvoleni pro slávu Jeho přítomnosti. Znovuzrozením jsme obdrželi přirozenost z Boha a tím jsme se stali svatými a milovanými. Nuže Bůh od nás nyní očekává, že budeme ukazovat navenek tytéž rysy, které se jevily na Pánu Ježíši. Vždyť jsme obdrželi stejný život z Boha, jako má On.
Pán Ježíš byl v hloubi nitra pohnut nad lidmi, měl lítost nad jejich bídným stavem. Je to vidět i na nás? Byl dobrotivý; to znamená dokonale dobrý a dokonale přívětivý ve Svém chování k lidem, i vůči těm, kteří k Němu přišli nelaskavě a s převrácenými názory. Byl dokonale pokorný ‒ On, Stvořitel, jemuž sloužili andělé ‒ takže dokonce požádal u studnice jednu hříšnou ženu o trochu vody. Byl dokonale mírný i tam, kde nějaký člověk k Němu přišel s nenávistí. Tam, kde my tak rychle ztrácíme trpělivost, byl ve všem dokonale shovívavý. Ukázal, co je Boží přirozenost a podstata.
Jenže Bůh dal nyní tuto přirozenost i nám. Ten nový život v nás je Ježíš Kristus. On, jenž takto žil, je tentýž, kdo ve mně přebývá a chce ve mně tyto věci rozvíjet. Na mně je, abych se pokládal za mrtvého hříchu. Potom bude Kristus v mém životě viditelný.
Bůh oslovuje ve Svém slově všechny, kteří srdcem uvěřili v Jeho Syna, jako „svaté“. ‒ I kdyby jejich minulost před obrácením byla všelijaká, říká jim: „Obmyti jste, posvěceni jste, ospravedlněni jste ve jménu Pána Ježíše Krista a v duchu (= skrze Ducha) Boha našeho.“ (1. Kor. 6,11) Ale my nejsme jenom „posvěceni“, nýbrž v Žid. 3,1 jsme osloveni též jako: „bratři svatí, povolání nebeského účastníci.“ Boží napomenutí, abychom žili věrně, je zdůvodněno skutečností, že jsme „oblékli toho nového člověka, podle Boha stvořeného, ve spravedlnosti a svatosti pravdy“; naše činy a náš život tedy mají být takové, „jakž sluší na svaté“ (Ef. 4,24; 5,3). To, čím jsme se stali skrze Boží milost, že jsme „svatí, a milí“, máme prakticky dokazovat i v životě jako „synové světla“ a jako „synové milí“ (Ef. 5,1.8). Bůh nám říká: „Svatí buďte, neboť já svatý jsem!“ „Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána.“ (1. Petr. 1,15.16; Žid. 12,14) Kéž bychom všichni, kteří patříme Pánu Ježíši, den co den i každou hodinu dbali na to, že jsme svatí a Bohem milovaní! A jako kdysi bylo na přední straně čepice vele-kněze na plechu z ryzího zlata jasně a zřetelně napsáno: „Svatost Hospodinu!“ (2. M. 28,36), i my na základě Boží svatosti a spravedlnosti, jíž se nám dostalo, máme být světu v praktické spravedlnosti a svatosti jako svaté kněžstvo (1. Petr. 2,5) svědectvím o tom, že nejsme z tohoto světa (Jan 17,14). Držme se daleko od jakéhokoli druhu zla (1. Tes. 5,22+), konajíce posvěcení (= dokonávajíce svatost) v bázni Boží (2. Kor. 7,1+).