Soudců 19,17
Každý člověk se plaví se svou lodí života po oceánu času. K jakému cíli? Je celá řada míst, která bychom chtěli dosáhnout se svým člunem a většinou je také dosáhneme: dobré místo v zaměstnání, manželství a rodina, vlastní dům, dobří přátelé, úspěšné děti atd. Ale já mám nyní na mysli konečný cíl. Tam, kde oceán času přestane a začne břeh věčnosti, se dřívější dosažená místa stanou bezvýznamnými. Pak už zbývá jen otázka, ke kterému ze dvou přístavů jsme se plavili. Na břehu věčnosti totiž jsou jen dva přístavy: nebe a peklo.
A do jednoho z nich, do nebe, se se svou lodí života vlastním úsilím vůbec nedostaneme. Možná, že se mnou nesouhlasíš. Myslíš si asi, že všemožná námaha, kterou jsi až dosud vynakládal, přece nemůže být nadarmo. Naprosto tě chápu, ale přesto ti to k ničemu nepomůže. Neboť Bible říká: „Všichni zajisté zhřešili, a nedostává se jim (= nedosahují) slávy Boží.“ (Řím. 3,23)
Ale je tu přece jedna možnost. Je jeden kormidelník, který tě dovede zcela jistě do cíle, jestliže mu úplně přenecháš kormidlo své lodi. Je jím Ježíš Kristus. Jestliže Mu přímo, bez vytáček vyznáme svůj stav, že jsme ztracení hříšníci, přijde nám na pomoc. Vždyť řekl: „Já jsem ta cesta… Žádný nepřichází k Otci, než skrze mne.“ (Jan 14,6) Nechtěl by ses Mu cele svěřit?
Při kontrole na poště v jednom menším městě se inspektor zeptal poštmistrové: „Seřizujete každé ráno poštovní hodiny podle časového znamení z rozhlasu?“ ‒ „Ach, víte, pane,“ odpověděla, „od té doby, co u nás na kostele jsou nové hodiny, seřizuji poštovní hodiny vždy jen podle nich.“ ‒ Krátce poté, co vyšel z pošty, potkal inspektor kostelníka a řekl mu: „Vy ale máte na kostele krásné hodiny! Zdalipak jdou přesně?“ ‒ „Zcela jistě!“ odpověděl tento s hlubokým tónem přesvědčení. „Já je stále kontroluji podle hodin na poště a ještě nikdy jsem nezjistil sebemenší rozdíl!“
Není tento příběh pro nás všechny velice poučný? Jak mnoho lidí se řídí podle svých spoluobčanů! Dělají totéž, co oni, poněvadž se domnívají, že to tak asi bude správné a bude to bez problémů. Vůbec se neptají, zda cesta, po níž jdou, je správná. Slepě následují druhé lidi, až nakonec skončí tam, kam se vůbec nechtěli dostat.
Ještě je čas přezkoušet svou cestu a vyvodit patřičná rozhodnutí. Rozhodující otázkou je toto: vedla už tvá cesta přes Golgotu, kolem kříže Božího Syna? Jestliže ne, pak bys to měl nyní dohnat a v žádném případě to neodkládat. Jak vážné je, když Bůh musí o všech lidech říci: „Všichni zajisté zhřešili…!“ (Řím. 3,23)