1. Petra 3,20+
Nikdo rád nečeká. Čas jsou peníze, říká se. Čekáním se většinou nic nevydělá, ale může se jen ztratit. A trpělivost k čekání dnes lidé při napjatých nervech už také nemají. Nepřijede-li autobus na minutu přesně, bývají popuzeni. Jestliže se proud aut při změně signálu na zelenou ihned nedá do pohybu, někteří řidiči troubí. Zvlášť obtížné bývá čekání při nějakém ujednání, jestliže druhá osoba nedodrží sjednaný čas.
My nedokážeme čekat, ale Bůh musí na nás lidi čekat často mnoho let. Noe kdysi kázal plných sto dvacet let, že přijde soud. Stavba korábu byla pro všechny nepřetržitým pozváním dostat se do bezpečí. Po této dlouhé době to bylo jen 8 lidí, rodina Noe, kteří přijali spasení, kteří byli zachráněni. A dnes?
„Pán… shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všichni ku pokání se obrátili.“ (2. Petr. 3,9) Pán Ježíš ještě věrně a trpělivě čeká na nás všechny, veliké i malé, chudé i bohaté, domněle spravedlivé nebo hříšné, a to se srdcem, které je připraveno každého přijmout.
Ano, měli bychom se skutečně zhrozit, že jsme Pána nebe i země nechali tak dlouho čekat, že nám tak mnohé bylo důležitější než Pán Ježíš. Kéž bychom se už nikým a ničím nedali zdržet a šli k Němu! Jakmile Jeho trpělivá shovívavost skončí ‒ a to může být už zítra ‒ bude navěky pozdě.
Mnoho lidí klade otázku: Kdyby byl nějaký Bůh, jak by mohl dovolit takovou bídu, surovost, křivdy a prolévání krve? Tato otázka není neoprávněná, ale nebyla by kladena, kdyby lidé četli Bibli, svaté Boží slovo. Brzo by totiž poznali, že hříchem prvních lidí v ráji vznikla mezi Bohem a lidmi obrovská propast. Od té doby se člověk nalézá pod mocí satana, kterému věřil více než Bohu. Satan je nyní „kníže tohoto světa“. On je to, jenž rozpoutává války a vede lidi proti sobě. Je to krutý tyran a člověk je jeho otrok. Cukrový pamlsek a karabáč ‒ sladký život v hříších a bezmezná bída, jsou jeho heslo.
Bůh nechává lidi, kteří se od Něho odvrátili, jít jejich cestou, ale přijde den, kdy všechny přivede na soud (Skut. 17,30.31). Přesto Mu však lidé nejsou lhostejní. „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) On nenávidí hřích, ale má rád hříšníka. Každého zve a žádá, aby vírou přijal Ježíše Krista Spasitele, Zachránce a Vykupitele. Jen tak může být člověk zproštěn soudu a dostane místo ve věčné Boží slávě. Je to Boží shovívavost, která dosud oddaluje soud, aby hříšníci ještě mohli být spaseni. Také před potopou Bůh čekal, zda se ke kázání Noe lidé obrátí. Žel že bylo zachráněno jen osm lidí ‒ všichni ostatní zahynuli.