Skutky ap. 26,18
Je to v životě člověka obrat o 180 stupňů (tj. „čelem vzad!“). Člověk se obrací od svého dosavadního života bez Boha směrem k Pánu Ježíši. S obrácením je úzce spjaté pokání. Tím není míněno nějaké trýznění se, nýbrž změna smýšlení o Bohu a o sobě. Jakmile dopadne do duše Boží světlo, člověk si rázem uvědomí, že nemá co činit s nějakým „milým“, nýbrž se svatým a spravedlivým Bohem. Cítí, jak jeho dosavadní život, i když se všelijak snažil, nemůže před Bohem obstát.
Jestliže se někdo obrátí k Bohu s takovým srdcem, Bůh mu odpustí jeho hříchy. Udělí mu spasení skrze víru v Pána Ježíše, který jako zástupce hříšníků vzal na sebe jejich trest a zemřel na kříži.
Pravé obrácení je věc viditelná. Okolí takového obráceného si povšimne určité změny v jeho myšlení. O nově obrácených křesťanech v Tesalonice se v Bibli praví, že se obrátili od model k Bohu, aby sloužili Bohu živému a pravému a očekávali Syna Jeho z nebe. V životě těchto bývalých pohanů bylo jasně vidět křesťanské ctnosti: víru, lásku a naději (1. Tes. 1,9.3).
Jedna stará Číňanka, která se obrátila k Bohu, přinesla misionářovi desku svých předků ‒ dřevěné prkno, na němž byla vyřezána jména jejích prarodičů až do šestého pokolení. Dříve před tou deskou pravidelně pálívala obětní kadidlo. Nyní však prosila misionáře, aby to dřevo spálil. Potom mu přinesla krásný kamenný hrnec, v němž kdysi bývalo ono kadidlo, a žádala misionáře, aby ho také zničil. „To snad není třeba,“ mínil tento. „Vždyť ten pěkný hrnec můžete docela dobře používat jako vázu na květiny.“ Stará žena se na chvíli zamyslela, a pak řekla: „Ne, učiteli, to ne. Ten hrnec je poskvrněn modlářstvím a já už nechci mít ve svém domě nic, co by bylo spojeno s modloslužbou. Můj dům musí být celý pro Ježíše.“ Vyšla pak s tím hrncem ven a rozbila ho na kusy.
Takhle rázně máme jednat i my. Naše srdce a náš dům musí patřit jenom Ježíši. Nemáme Mu dávat jenom půlku srdce a v druhé skrývat něco, co patří do říše hříchu. Se zlem musíme rázně skoncovat, neboť jinak se ono bude pokoušet znovu být nad námi pánem. „Koupeni jste za mzdu (= /vysokou/ cenu, tj. byli jste draze vykoupeni)“ prohlašuje Písmo (1. Kor. 6,20; 7,23). Ano, patříme tedy bezvýhradně, úplně Tomu, který za nás zaplatil vysokou cenu Své krve.