Věřící je vysvobozen z moci a otroctví satana; tím více se však má mít na pozoru před jeho lstí. Neboť právě proto, že obrácený je milostí spasen a stal se Božím dítětem, snaží se satan, aby ho znovu zapletl do svých léček a přivedl k pádu. A podaří se mu to, jakmile přestaneme s prostým srdcem hledět na Pána a zůstávat v Jeho blízkosti. Zkoušejme tedy, co naplňuje naše srdce a čím se zaměstnává. Není-li před naší duší Kristus, jsme ve velikém nebezpečí, že podlehneme útokům nepřítele a nastavíme sluch jeho lákání. To nám uškodí, ba možná způsobíme i pohanu tomu drahému jménu, podle něhož jsme nazýváni, a které by nám mělo být nade vše vzácné. Pán nám opakovaně říká: „Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení.“ (Mk. 14,38; 1. Petr. 5,8.9) Mnozí věřící byli jako mladí křesťané nesmírně šťastní v jednoduché víře v svého milovaného Pána a Spasitele. Měli stálé, vřelé obecenství s Bohem a vyjadřovali svou závislost na Něm modlitbou. Jakmile však svět, pozemské věci, čest a chvála od lidí, vyšší školy apod. začnou působit svými jedovatými vlivy, mění se dříve tak milý obraz věřícího v opak. Předtím tak šťastní lidé ztrácejí svou jednoduchost a ubohé srdce naplňují pochybnosti všeho druhu. Namísto, aby věřili, chválili a velebili ‒ pochybují, stěžují si, stýskají, kritizují. Jejich mysl byla zkažena a odvrátila se od jednoduchosti vůči Kristu. A jakmile je jednou zrak odvrácen od Krista, je pro satana snadné obrátit ho k světu a naplnit takové srdce jeho věcmi. Jaká to je pak škoda a ztráta!
U pobřeží Irska ztroskotala kdysi z neznámých příčin loď a potopila se. Kapitán byl zkušený, prozíravý námořník, a ani počasí nebylo špatné, takže se nedalo vysvětlit, proč se loď odchýlila od správného směru plavby. Potápěč vyslaný k vraku lodi odtamtud vynesl kromě jiných věcí také kompas, při jehož bližší prohlídce se zjistilo, že uvnitř jeho krytu je nepatrný kousíček oceli ‒ ulomená špička kapesního nože. Nějaký námořník zřejmě při čištění kompasu použil kapesního nože a přitom, aniž si toho povšiml, ulomil jeho hrot. Tento nepatrný kousek oceli stačil působit na jehlu kompasu a tím odvést loď od správného směru. Není v této události vážné varování nám všem? Drobná, nepatrná cizí věc v našem srdci je může odvést od Pána. Odklon může být nejprve velice nepatrný, ale čím déle pokračujeme v takové špatné cestě, tím více se budeme vzdalovat od našeho skutečného cíle. Vpusť jen maličký kousek světa do svého srdce a ztratíš ze zřetele Krista. Jestliže to cizí těleso ze svého srdce ihned neodstraníš, nemůžeš vědět, jak tvá cesta skončí. Je možné, že ztroskotáš ve víře (1. Tim. 1,19), protože tvým cílem už nebude Pán. Odstraň tedy a odlož „všeliké břemeno, i snadno obkličující (nebo: zaplétající) nás hřích“ (Žid. 12,1), aby jehla tvého kompasu ukazovala jenom správným směrem. /pokračování 22. 7. /