Římanům 8,31.32+
Toto je veliká, ústřední pravda milosti: Bůh je pro nás, tj. na naší straně. Je pro nás, tím že dává, tím že ospravedlňuje a je zárukou, aby nás ve všech těžkostech a tísnivých zkouškách nic neoddělilo od Jeho lásky. On nejdříve dává: „Který ani vlastního Syna svého neušetřil, ale za nás za všechny vydal jej.“ Jak nesmírný to je dar! Pak už nic není příliš veliké, aby nám to s Ním nedaroval. Takový Bůh, který dal Svého Syna ‒ takový Bůh už neodepře nic. Vše, co nám dává, je přece jenom ovoce smrti Jeho milovaného Syna, kterého On vydal za nás. ‒ Avšak On potom činí ještě něco: „Bůh jest (to), kterýž ospravedlňuje.“ Zde se nepraví, že jsme před Ním ospravedlněni, nýbrž že On sám nás ospravedlňuje. Proto vůbec nezáleží na tom, kdo nás odsuzuje. Bůh i v tom je na naší straně.
Ale co třeba, jestliže vyvstanou nějaké těžkosti, pokušení, nebezpečí na cestě, nebo dokonce smrt? Co se týče toho, vítězství je více než jisté (Řím. 8,37+). Kristus šel touž cestou, a On je ve Své moci a lásce s námi. Nic nás nemůže odloučit od lásky Kristovy. Bůh je pro nás, je s námi. Plně nám oznámil Svou lásku v Kristu Ježíši. Tam nahoře jsou ovšem veliké moci ‒ andělé atd. Mohou nás ony oddělit od Boží lásky? Nikoli, neboť také ony jsou jen stvořené bytosti. Ať tedy jde o stvoření v moci nebo v slabosti ‒ nic nás nemůže odloučit od Boží lásky. Ona je mnohem jistější, mnohem silnější než každé stvoření. Nemůžeme a neměli bychom této lásce plně důvěřovat?
Jedna věřící žena, která záhy ovdověla a měla ve své rodině mnoho těžkostí, byla v nebezpečí, že sklíčeností upadne do depresí. Pokorně prosila Pána, slovy: „Ty přece nechceš, aby Tvoji vykoupení byli takhle sklíčení; pomoz mi dostat se z toho.“ Když skončila modlitbu, bylo jí, jako by jí Pán odpověděl: „Vezmi si list papíru. Na jednu stranu napiš seznam všeho, co tě skličuje a odnímá ti odvahu a radost. Na druhou stranu napiš všechna zaslíbení, která znáš, která jsem ti dal ve Svém Slově.“
Udělala to. Ale tu se vynořila otázka: A nyní ‒ na kterou stranu se budeš dívat: na onu první nebo na tu druhou? Pomoc obdržíme jenom tehdy, jestliže seznam starostí a těžkostí obrátíme směrem dolů a vezmeme si k srdci, co nám Bůh zaslibuje ve Svém Slovu, např.: „Vykoupil jsem tě, a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty.“ (Iz. 43,1.2) ‒ „Nikoli nenechám tebe, aniž tě opustím.“ (Žid. 13,5) ‒ „Milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství (= dobrotivost svou).“ (Jer. 31,3)
Ona žena uposlechla pokynů Pána a mohla hrozivou sklíčenost přemoci. Neměli bychom si počínat také tak? Drž se pevně zaslíbení Páně a nedej se přemoci starostmi!