Efezským 5,10+
Co se Pánu líbí, známe z Jeho Slova a Duch Svatý, který v nás přebývá, nám dává moudrost, abychom to poznali, a sílu, abychom to mohli uskutečnit. „Kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé (= důstojné), kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobré pověsti, je-li která ctnost a je-li která chvála, o těch věcech přemýšlejte.“ (Fil. 4,8) ‒ Jak rozsáhlá je to stupnice věcí, které se Pánu líbí! Budeme-li chodit jako „synové světla“, bude při nás také vidět „ovoce světla“, které je „ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě“.
Ale položme si také otázku, zda v našem životě, v tom, co se zjevuje navenek, nejsou nějaké věci, které se Pánu nelíbí? Něco, co neklamné Boží slovo odsuzuje ‒ věci, které nemůžeme uvést do souladu s „dobrotivostí, spravedlností a pravdou“?! Kdyby tomu tak mělo být, tedy takové věci odsuďme, a to se stejnou rozhodností, kterou potřebujeme ke konání všeho dobrého. A udělejme to ihned, bez váhání! Neotálejme s tím ani okamžik, i když jde o nějaké návyky nebo nějaká spojení, které máme rádi. Nějaká šetrnost nebo ohleduplnost tu rozhodně není na místě. Čím bezohledněji se postavíme ke všemu, co Pán neuznává, tím lépe. Jak neradostný a prázdný je život takového křesťana, který musí jít svou cestou jaksi sám, protože Pán mu nemůže dát blahé vědomí o Své přítomnosti a Svém zalíbení!
Nikde nejsme v Písmě vybízeni zkoumat, co je hřích a co nikoli, neboť odpověď na takovou otázku velice záleží na stavu našeho svědomí, které k tomu však nikdy nemůže být použito jako měřítko. Naproti tomu jsme napomínáni, abychom zkoušeli, co se líbí Pánu, a „jaká by byla vůle Boží dobrá, a libá, a dokonalá“ (Řím. 12,2). S touto libou Boží vůlí bychom vždy měli být v souladu a tudíž nestavět, jak se to často děje, otázku: „Cožpak je to něco zlého?“ V samotné té věci nemusí být nic zlého, ale pomýšlení na to ukazuje, že se už plně nezaměstnáváme tím, co je nebeské, a že to už není jenom Kristus, jenž vyplňuje srdce. Jestliže začneme zkoumat, zda to či ono je hřích, je už při nás sklon odchylovat se od Boží vůle, a to by nás mělo vážně varovat. Naproti tomu jsme-li naplněni Kristem a přáním líbit se Mu, budeme všechny ostatní věci považovat za „smetí“. Avšak budou-li nás řídit staré pohnutky, bude to jistým znamením, že jsme opustili první lásku. Úpadek mezi svatými se dnes neprojevuje tolik hrubými hříchy, ale spíše v drobných věcech každodenního života, jimž jsme dříve nevěnovali žádnou pozornost. Zkoušejme tedy svá přání ve světle Božího slova, zda se líbí Pánu a odpovídají Jeho vůli!