Efezským 5,10+
Naše sklony a zájmy jdou určitými směry, a my jsme stále v nebezpečí, že nebudeme dbát na to, zda se naše úmysly líbí Pánu. Také věci, které nejsou přímo zlé, nás mohou odvádět od Pána a to nikdy nemůže být podle Jeho vůle, kterou o nás má.
Naše pohnutky musí být především čisté. V tom se snadno můžeme klamat. Proto bychom měli tuto věc vždy zvažovat na modlitbě před Pánem. Dále bychom se měli varovat otázek, jako: „Kde říká Boží slovo, že to, co chci udělat, je zakázané?“ ‒ anebo: „Jak daleko se mohu pouštět do té věci, abych se neposkvrnil?“ Takové otázky totiž leží ve směru naší vlastní vůle, a to je vždy špatný směr.
Čím bychom se spíše měli zabývat, je toto: Bude se Pánu líbit to, co zamýšlím? Tímto směrem musí být zaměřené naše otázky ‒ tak nám to říká i náš dnešní verš. Jde tedy nejen o to odvrátit se od toho, co Pána zneucťuje, anebo co nám škodí, nýbrž toužit po tom, co je Jemu ke cti a našemu nitru k užitku.
Podle Fil. 1,10 máme zkoušet, co je znamenitější, lepší. Která z různých možností mi více pomáhá a utvrzuje mne ve víře a v zbožnosti? A jestliže se to o některé věci nedá říci ‒ neboť i o takových věcech musíme ve svém životě často rozhodnout ‒ pak je otázkou, zda takový záměr je vůbec nutný. Nikdy by však neměl být na škodu našemu obecenství s Pánem. A konečně nesmíme z takového přezkoumání vyloučit žádnou složku našeho života. „By v slovu, v skutku, v obcování byl Ježíš, a ne jiný k znání.“
Efezští, kteří kdysi byli temností, ale potom světlo v Pánu, byli vybízeni, aby chodili jako synové světla, jehož ovoce spočívá ve vší dobrotě a spravedlnosti a v pravdě (Ef. 5,8.9). To platí i pro věřící v dnešní době. Ony vzácné druhy ovoce světla mohou být neseny tehdy, jestliže svůj život opravdu zkoušíme, zda se líbí Pánu, nebo ne, a to i v drobných věcech cesty všedními dny. Jestliže to děláme, budeme se jistě často muset rmoutit a odsuzovat se, ale přitom budeme mít vzácné, blahé obecenství s naším Pánem. Budeme jako kdysi Enoch mít svědectví, že „se líbíme Pánu“. Uposlechněme tedy pobídky Ducha Svatého a dobře zkoušejme, zda v našem životě a v našich navyklých věcech není něco, co se Pánu nemůže líbit. A jestliže On nám něco ukáže, pak to okamžitě odsuďme, bez odkladu s tím skoncujme, aby našemu obecenství s Ním, jenž je svatý, nebylo už nic v cestě.
Možná že v tvém životě není nic nějak zvlášť zlého, nic, co by tvému okolí bylo nápadné; ale tvé srdce se opravdu neraduje, tvé svědomí ve skutečnosti není ve světle; tys neskoncoval se vším, co se Pánu nelíbí: proto tvé křesťanství je chatrné, svědectví mdlé, a duše pak strádá.