1. Samuelova 2,3
Bůh zná a zkouší slova lidí, a jejich činy jsou Jím zvažovány. To platí dokonce o jejich myšlenkách, jak říká žalmista: „Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.“ (Ž. 139) Že tomu tak skutečně je, se zvláště nápadně ukázalo u chaldejského krále Balsazara. Když učinil svým knížatům velikou hostinu a chválil přitom bohy zlaté, stříbrné, měděné, železné, dřevěné a kamenné a s opovážlivostí při té hostině znesvětil nádoby z jeruzalémského chrámu, byl na stěnu napsán Boží rozsudek nad ním: „Mene, mene, tekel, ufarsin“, což znamená: „Sečten, sečten, zvážen, a shledán příliš lehký (nebo: rozdělen).“ (Dan. 5,25+) Hned nato ho postihl soud.
I když Bůh ve Své shovívající trpělivosti takový soud neprovádí vždy hned, přesto mají lidé k očekávání konečný soud u velikého bílého trůnu. Budou tam odsouzeni pro své myšlenky, slova a skutky, podle toho, co je psáno v knihách, a uvrženi do jezera ohně. Tomuto soudu může každý ujít, jestliže se svými hříchy, které učinil v myšlenkách, slovech a skutcích, přijde s upřímnou lítostí a pokáním k Bohu, vyzná je a odsoudí a uvěří v Pána Ježíše. Takovému jsou odpuštěny, protože Pán Ježíš na golgotském kříži učinil smíření za hříchy a Jeho drahá krev očišťuje od všelikého hříchu. Blahoslavený každý, kdo má odpuštění svých hříchů a ví, že jeho jméno je napsané v knize života, a nemá už proto k očekávání žádný soud!
„Bůh vědění je Pán.“ Jestliže někdo pevně drží tuto skutečnost a respektuje ji, zařídí před Ním také svou cestu a bude šťastným člověkem. Bude spolu s Pavlem říkat: „Bohu pak známi jsme (= zjevnými jsme se stali).“ (2. Kor. 5,11) Ví o vině a hříchu, ale zná také odpuštění. Zná Boží svatost, neboť ví, že „Bůh jest světlo, a tmy v něm nižádné není.“ (1. Jan. 1,5) Zná však také Pána Ježíše, který se jemu, dříve nesvatému a nespravedlivému, stal spravedlností a svatostí a vykoupením. Tento Ježíš Kristus je základem pokoje, předmětem jeho srdce, jeho radosti a jeho děkování. Jeho život patří potom Jemu, a tento Pán je mu pro všechno měřítkem a směrnicí.
„Jím jsou zvažovány činy.“ Lidé všechno posuzují podle toho, co vidí. Pán zvažuje srdce a vše, co z nich vychází. Vidí věci takové, jaké skutečně jsou. Toto musíme mít jako lidé stále na zřeteli, protože od přirozenosti nám stále jde o to, skrývat před Bohem sebe a své činy. Chceš-li mít pokoj a odpočinutí, pojď se vším, co máš, a co jsi, do světla velikého Boha. Vyznej Mu celou svou vinu a poznáš, že „Bůh jest hojný k odpuštění“. (Iz. 55,7) Ten, kdo zde na zemi s Ním, velikým, svatým a spravedlivým Bohem dá všechno do pořádku, se nemusí bát soudu; takový „na soud nepřijde“, říká Pán Ježíš v Ev. Jana 5,24. Kdo v nynější době odhalí před Bohem svůj život, který Bůh i tak dobře zná, nemusí se bát, že jeho život jednou bude zjeven před velikým bílým trůnem. Může z vděčného srdce říkat: „Ty jsi odpustil nepravost hříchu mého.“ (Ž. 32,5)