Lukáš 12,27
Boží slovo je plné obrazů, které nám mají usnadnit pochopení toho, co „na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.“ (1. Kor. 2,9) Často těmto věcem nevěnujeme náležitou pozornost a je nám to škodou. V dnešním verši Pán říká: „Pozorujte“ ‒ neboť nestačí jen letmo se podívat ‒ „pozorujte lilie, jak rostou.“ Chce nás takto přivést k tomu, abychom Mu ve všem důvěřovali. „Nebuďte pečliví o život svůj… Otec váš ví, že těch věcí potřebujete.“ Živí havrany, kteří nemají žádnou zásobárnu, a žádný král nikdy neměl na trůně tak slavné roucho jako lilie, která je odkázána na svého Stvořitele.
Každý věřící, který následuje Pána Ježíše, důvěřuje dobrotivosti Otce a přenechává Mu všechnu péči o své záležitosti, je jako taková polní lilie. V očích Pána má větší krásu než všechny krásné věci této země, které člověk obdivuje. On má Svou rozkoš v chudých duchem, kteří jsou bohatí ve víře. Oni jsou dědicové Jeho království. „Pase mezi liliemi,“ (Pís. 2,16) tam nalézá Svou rozkoš a Své osvěžení. Kéž by každý z nás byl uprostřed obklopující nevěry „jako lilie mezi trním“ (Pís. 2,2)! „Blahoslavení všichni, kteříž očekávají na něj!“ (Iz. 30,18)
Jak velice je nám třeba žít v tomto světě nevěry s plnou důvěrou v Pána! Jakým svědectvím bychom byli svému okolí, kdyby na nás bylo vidět neochvějnou důvěru v péči a věrnost našeho nebeského Otce!
Byli to chudí lidé, jimž Pán, který sám kvůli nám se stal chudým, zvěstoval evangelium. Jejich starostí ze dne na den bylo: Co budeme jíst a pít a čím se odívat? Pán tak láskyplně obrací oči Svých posluchačů na Boží péči i o nejmenší věci ve stvoření. Avšak na to je třeba myslet nejen věřícím v chudobě, nýbrž také těm, kteří mají nadbytek. Neboť oboje zpravidla udušuje účinek Božího slova. Myslíme-li třeba na svádějící nabídky módy a na všelijaké možnosti k uspokojení našich přání, tedy je dobré a potřebné ztišit se před Bohem a zamyslet se nad nejobyčejnějšími květinami v jejich tiché kráse a pozorovat je. Poučují nás, že Bůh miluje skrytou krásu srdce. Chce vidět ve Svém lidu Pána Ježíše. Kdo však povoluje marnosti a klade přehnaný význam na odívání a tím na zevnějšek, zapomíná, že ani nejnádhernější Šalomounova roucha se nedala srovnat s liliemi na polích. Jak by také bylo možné srovnávat to, co udělali lidé, s krásou toho, co stvořil Bůh?
Ať jde o starosti chudoby nebo o pokušení bohatství, mysleme na tu slávu, která má být zjevena na nás! Pán si získal určitou slávu, kterou chce s námi sdílet. Již nyní jsme skrze vykoupení oblečeni v roucho spravedlnosti; nalézáme se před naším Bohem a Otcem v postavení dokonalé spravedlnosti. Boží láska je vlita do našich srdcí. Dbejme, aby naše srdce v tom žila, a vše ostatní skrze Boží bázeň najde svou správnou míru.