Lukáš 17,32
Jak vážné napomenutí! Proč nám Pán připomíná právě Lotovu ženu? Proč před nás staví ze všech žen Bible právě ji jako varující příklad? Protože ona měla před tak mnohými ženami veliké výsady a přesto pak zahynula. Bylo za ni prošeno; byla varována; bylo jí ukázáno místo, kam mohla utéci, ale ona ho nedosáhla, zemřela již blízko toho místa záchrany pod Božím trestajícím soudem. Stala se obětí své vlastní nevěry a neposlušnosti. Nevěřila, že Bůh zahladí to hříšné město Sodomu. Ačkoli slyšela, že to bylo výslovně zakázáno, ona ve své nevěře a neposlušnosti „ohlédla se… a obrácena jest v sloup solný“ (1. M. 19,26).
Lotova žena navenek nezůstala ve světě jako její vysmívající se zeťové, opustila ono město, avšak zahynula stejně jako oni, protože její srdce zůstalo ve světě. Proto nám Pán tak vážně říká: „Pomněte na Lotovu ženu!“ K našemu spasení nestačí vyjít formálně ze světa a chodit s Božím lidem; při nás musí dojít k upřímnému obrácení k Bohu.
Možná že i ty jsi přesvědčen, že se musíš obrátit a nesmíš už déle žít tak, jako dosud, ale tvé srdce ještě lpí (jako srdce Lotovy ženy) na světě. Nezůstávej stát na poloviční cestě, ale vymaň se ze všech svazků, které tě chtějí dále k světu poutat. Uteč s pokáním a vírou k Pánu Ježíši, tomu jedinému útočišti, než tě dostihne smrt. Brzo dolehne na tento bezbožný svět Bohem ohlášený soud a každý, kdo není skryt v Pánu Ježíši, v něm zahyne. Pomni i ty na Lotovu ženu!
Lotova žena neopustila Sodomu z vlastního rozhodnutí, nýbrž andělé, uchopivše ji za ruku, ji z toho města museli násilně vyvést. Byla by unikla záhubě, kdyby byla věřila andělům a neohlédla se. Jenže její srdce zůstalo v Sodomě, kde musela zanechat všechen svůj blahobyt, a podívala se ještě jednou zpět.
Jako tato žena musíš i ty provést volbu mezi životem a smrtí. Musíš mít odpuštění svých hříchů, jak ti to Pán Ježíš z milosti nabízí. Uchop se s plnou rozhodností Jeho zachraňující ruky a neohlížej se na své přátele a známé, kteří tě chtějí zadržet zpět. Co myslíš, že ztratíš, když se obrátíš k Ježíši? Jenom své hříchy, které tě beztak činily nešťastným. A co získáš? Nepředstavitelně veliké štěstí v nebi. Chtěl by ses zříci svého věčného spasení jen proto, abys mohl „mít časné a hříšné pohodlí“ (Žid. 11,25)? Nebuď tak pošetilý! Ještě dnes můžeš být šťasten, jestliže se k světu obrátíš zády a vírou se obrátíš k Pánu Ježíši. Nikdy nebudeš tohoto kroku litovat.