1. Timoteovi 2,2+
Tam, kde je do srdcí rozlita Boží láska, bude se také projevovat duch evangelia, a každý se ve svém okolí stane svědectvím pro evangelium. Pravá, vroucí láska pracuje při duších s opravdovou vážností. Nikdy nezapomíná, že přece jde o jejich život nebo smrt, o požehnání nebo zlořečení. Při zvěstování evangelia je duším s plnou vážností představováno, co je očekává, a srdce věřících přitom pokorně prosí, aby žádná duše neodcházela nedotčena, bez požehnání a nespasena. Ale jen skutečné obecenství s Pánem věřícího uschopňuje k požehnané službě pro Pána. Chceme-li být druhým lidem potrubím života a požehnání, musíme se sami těšit obecenství se zdrojem všeho života a požehnání. Sebevětší schopnost nestačí, chybí-li nám osobní obecenství. Jestliže se sami nenapájíme z původního zdroje, budou všechna naše úsilí bez pravé síly a bez skutečného úspěchu. Jde právě o to: vést život ve vší zbožnosti a důstojné vážnosti.
Věřící jsou napomínáni, aby prosili za nadřízené orgány a autority. Prezidentové, předsedové vlád a všichni, kteří jsou na odpovědných místech vlády některého státu nebo podřízeného správního útvaru, mají těžký úkol a velikou odpovědnost. Věřící, namísto aby jejich rozhodnutí kritizoval, je má svou přímluvnou prosbou podpírat v dobrém díle, „…abychom klidný a tichý život vedli“. Klidně žít můžeme jen tehdy, vládnou-li v zemi uspořádané poměry. Kdyby se rozmohl teror a bezvládí, utrpěl by tím i náš život víry. Kdyby např. bylo vyhlášeno stanné právo, nemohli by ani věřící už navštěvovat svá shromáždění. Navíc chaos a nepořádek nejsou dobrou půdou pro šíření evangelia.
K přímluvné prosbě za vládu bezpodmínečně patří, abychom měli dobré svědomí před Bohem a lidmi. Jak bychom mohli prosit za vládu, když ji zároveň na celnici nebo při daních oklamáváme anebo nedbáme na jiné směrnice své vlády, která se nestaví proti našemu životu víry.
Ďáblu velice záleží na zdržování věřících křesťanů od modliteb, protože ví, že modlitby často dosáhly větších vítězství než mnoho činnosti. Ti, kdo jako Mojžíš na hoře přímluvně prosí, dělají pro věc Páně více než ti, kteří bojují jako Jozue. Jakmile modlitebníci polevují, bojovníci podléhají. My Boží děti máme plnou svobodu, volnost a smělost prosit našeho Boha a Otce. Toto místo blízkosti a důvěrné známosti nám získal Pán Ježíš Svým dílem na kříži. Kdysi jsme byli „bez Boha na světě“, ale nyní jakožto „blízcí učiněni skrze krev Kristovu“ (Ef. 2,12.13) máme skrze Něho, našeho Vykupitele přístup k Otci, který je „mocen… učiniti mnohem hojněji než my prosíme aneb rozumíme (= chápeme, pomyslíme)“ (Ef. 3,20). Neměli bychom více využívat takového zdroje? „Hojněji“ anebo „nadmíru více“ znamená, že Boží možnosti daleko přesahují všechny lidské představy. Když se věřící modlí, Boží moc není nijak omezená. Kdybychom jen měli více ponětí o tom, jak jsou naše modlitby za vlády a vladaře v nebi slyšeny, nepletli bychom se už ani minutu na tomto světě do politiky, ale byli bychom na kolenou.