Římanům 8,31
Pro vykoupeného, který si přeje projít tímto světem beze škody, je dobré, ba nutné, aby měl stále na zřeteli obě dvě moci: Boží moc, která pracuje pro něho, a moc nepřítele, která se staví proti němu.
Věřící nemá na tomto světě při různých pokušeních a nebezpečích, která mu hrozí, žádný klid, dokud nepozná a nenaučí se, že nade vším stojí Bůh, že všechno ovládá a řídí, a že vždy je s námi. Jenom toto vědomí působí, že se může s důvěrou dívat do budoucnosti a se šťastným srdcem procházet tímto světem, který je plný pokušení.
Na druhé straně však je třeba, abychom si byli stále vědomi, že zde je jedna zlá moc, nepřítel, který by nám chtěl škodit. Petr píše: „Protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sehltil.“ (1. Petr. 5,8) Jestliže nepřítele neznáme v jeho skutečném charakteru, anebo jestliže podceňujeme jeho moc a lstivost, budeme považovat za zbytečné mít se před ním na pozoru; a jistě, on nás pak při naší lhostejnosti a nebdělosti překvapí a nalezne nepřipravené. Náležitého vědomí o moci nepřítele a o naší slabosti nabudeme jen tím, budeme-li se zdržovat a přebývat v Boží svaté přítomnosti. Tam se naučíme především znát Jeho moc a nevyčerpatelné zdroje milosti, s nimiž smíme počítat, a z nichž můžeme čerpat. Jaká to je milost, že Bůh je na naší straně!
Situace, jimiž procházíme, bývají někdy tak skličující, že ten či onen z nás je blízek tázat se Boha, jako Jozue: „Jsi náš, nebo nepřátel našich? (nebo: Jsi pro nás, nebo pro naše nepřátele?)“ (Joz. 5,13). Možná že i tebe napadly takové myšlenky. Je to však správné pochybovat, zda Bůh je pro nás? On nás předzvěděl, On nás předzřídil, On nás povolal, On nás ospravedlnil. A v našich každodenních úzkostech, těžkostech a bojích On je „pro nás“ ‒ pro nás, kteří milujeme Boha a jsme podle Jeho předuložení povoláni. Takže smíme směle říkat: „Pán pomocník můj, aniž se budu báti, (že) by mi co učiniti mohl člověk.“ (Žid. 13,6)
Je však ještě jiný důkaz, že Bůh je „pro nás“: On „za nás“ (pro nás) vydal Svého Syna. To je nejvznešenější svědectví o Jeho lásce. Boží dar, Jeho vlastní Syn, je měřítkem Jeho dávání, a v tomto Jeho daru jsou zahrnuty všechny věci. Apoštol Pavel mohl podle své vlastní zkušenosti říci: „Mám všeho v plnosti a hojně (= nadbytek) mám.“ (Fil. 4,18+) A tak tedy „všechny věci“, to znamená všechny události, všechny situace a okolnosti, jsou vlastně celou armádou služebníků, kteří pod Božím vrchním dohledem musí spolupůsobit nám k dobrému.
„Mohlo by tomu být jinak?“ táže se apoštol. Když Bůh Svého vlastního Syna neušetřil, ale vydal, Jej, který stvořil všechny věci, kterak by nám s Ním také všechno nedaroval? A tak nečiňme Bohu neúctu domněním, že by nám snad chtěl něco odepřít (Ž. 84,12).