25. červen

Tedy řekl pán služebníku: Vyjdi na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj. Neboť pravím vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.

Lukáš 14,23.24

Bůh chce, ale lidé nechtějí (II)

Omluvy těch, kteří byli pozváni na velikou hostinu, nebyly špatné, ale z věcné stránky nelogické. Onen první koupil pole (v kral. překl.: „ves“) a chtěl pak jít, aby si ho prohlédl. Byla to prázdná výmluva, neboť chci-li koupit pole, prohlédnu si je napřed, nikoli potom. Druhý použil stejnou výmluvu; koupil patero spřežení volů, a chtěl je pak zkusit. A třetí uvádí jako omluvu, že se oženil. Copak nemohl vzít manželku s sebou?

Takto jednal Izrael. Všichni byli pozváni, ale všichni odmítli, aniž mohli uvést pravý důvod. Také dnes mají pozemské zájmy pro pozvané lidi často větší cenu než nebeská bohatství, která pro ně připravila milost. I dobré a oprávněné věci vyplňují jejich srdce natolik, že pohrdají nebeskými. A nepozorují, že to znamená jejich věčnou záhubu!

Odmítavý postoj Izraele otevřel přístup k oné úžasné hostině pohanům, všem bídným a potřebným. Jak hrozný duchovní stav člověka je tu Pánem vykreslen: chudý, zmrzačený, chromý, slepý! Bez rukou, aby mohl pracovat, bez nohou, aby mohl chodit, a bez očí, aby mohl vidět. I ty jsi pozván. Vše je připraveno, hotovo. Bůh nebe a země myslel i na tebe a vydal Svého Syna na smrt a na soud. Udělal vše, čeho bylo třeba k tvému spasení. Pojď tedy, neboť si můžeš být jist, že i ty budeš laskavě přijat.

Také na nás, drazí spoluvykoupení, se náš Pán a Spasitel obrací s výše uvedenou výzvou. Dbáme jí? On je přece náš Pán, jak říká slovo Žalmu (45,12), a je znakem vykoupených, že Ho respektují jako Pána. Všichni jsme povinni poslouchat Ho. A k tomu navíc ten, kdo je zachráněn, má také smysl pro zachraňování jiných.

Věřící se nalézá uvnitř domu Páně a okouší lásku, dobrotivost a milost Otce. Z tohoto místa bezpečí a radosti má vycházet, aby v tomto temném světě nechal svítit své světlo a nutkal neobrácené, aby přišli k Pánu. Obdržel od Boha tuto milost, aby pro Pána vydával svědectví a volal na ty, kteří jsou na cestě do zahynutí: „Smiřte se s Bohem!“ (2. Kor. 5,20)

Pán Ježíš kdysi zaměnil slávu nebe za toto jeviště hříchu a smrti. A neměli bychom nyní my, kteří okoušíme ovoce Jeho vítězství, s pilností, jak On to dělal, rozsévat to drahé símě, namísto odpočívání v tělesné, zavrženíhodné lhostejnosti? „Aj, přijdu rychle, a odplata má se mnou, abych odplatil každému podle skutku (= díla) jeho.“ (Zjev. 22,12)