Pán Ježíš vyprávěl jednou podobenství, aby Svým posluchačům ukázal Boží pozvání a různý způsob, jak na ně lidé reagují. Jeden bohatý člověk uspořádal velikou hostinu a poslal své služebníky pro pozvané. Nikdo však nepřišel. Všichni měli nějakou omluvu. Aby však jeho práce s tou velikou slavnostní hostinou nebyla nadarmo, pozval ten pán chudáky, žebráky, bezdomovce, mrzáky, a tito přišli.
V přeneseném smyslu to byli nejprve vůdcové židovského národa, kteří odmítli Pána Ježíše a tím i Boží pozvání. Dnes je to veliký počet lidí v křesťanstvu, kteří nechtějí přijmout Pána Ježíše jako osobního Spasitele. Odmítají Boží spasení a tím i pozvání pro nebe. A jak roztodivné mívají výmluvy: „Co by tomu řekli přátelé a známí, kdybych se stal ‚pobožnýmʻ? Cožpak je možné spojit rozhodný křesťanský život s mým místem v zaměstnání? A pak ještě bych se musel řídit Biblí, v níž je tolik zastaralých myšlenek, které už přece byly dávno překonány! Vždyť by mne v dnešní moderní společnosti měli za skutečného podivína! Později to snad udělám. Když je člověk starý, spíše se může zabývat takovými věcmi. Pak už mu na tom tolik nezáleží.“
Jak vážné je slovo Páně proti všem takovým vytáčkám a výmluvám! Zamysli se nad tím, jaké následky by měly tvé výmluvy, a přijmi Boží pozvání!
Když byl Pán Ježíš pozván k jídlu do domu jednoho předního z farizeů, viděl bohatě prostřený stůl a mnoho hostů, právě tolik, kolik jich bylo pozváno. V Jeho duchu jako by vyvstala myšlenka: Kdyby Bůh připravil takovou hostinu, zdalipak by také tak snadno shromáždil takový veliký počet hostů? Když uspořádá takovou hostinu člověk, budou se všichni pozvaní snažit přijít. Jestliže však připraví nějakou hostinu živý Bůh, nepřijde z pozvaných ani jeden. Jak bolestné muselo být toto pomyšlení pro našeho Pána! Kdyby se byl Bůh spokojil s touto skutečností, nepřišel by ani jeden člověk k radosti z Jeho požehnání. Ale nevěra člověka nikdy nezruší Boží rady a úmysly. Lidé dávají přednost jídlu z vlastního hrnce. Kus pole, spřežení volů nebo novomanželka (viz Luk. 14,18-20+) v nás dovedou umrtvit i ty nejlepší pohnutky a Pán života a slávy by pro Svou úžasnou hostinu nenalezl ani jednoho hosta, kdyby je sám nepřinutil a nepřivedl. Pouhé prosby, jak jsme viděli, nestačí. Ten, na jehož náklady se ta hostina pořádá, si musí dát práci a ony hosty vyhledat a shromáždit. Na stole je prostřeno mnoho jídla z Jeho volů a z Jeho tučného dobytka a Jeho služebníci musí vyjít na silnice a do ulic, na cesty a mezi ploty, aby hledali a nalezli některé, kteří by byli ochotni dát se k té hostině pozvat. Bylo snad někdy takto jednáno s některým hostitelem, a bylo některou hostinou tolik pohrdáno? Vzhledem k nevyzpytatelné Boží lásce a Jeho snížení se k člověku nás však neudivuje, že Jeho dům přesto bude naplněn.