Židům 10,37
Výše uvedený verš byl ubezpečujícím ujištěním Hospodina již proroku Abakukovi. Tento Boží muž žil v podobné těžké době, jako my. Musel být rovněž povzbuzován, aby vytrval ve víře. Bůh ho ujistil, že pro blízký soud stanovil určitý přesný čas, avšak že zlo napřed musí uzrát. Pakli by ohlášený soud ještě prodlel, prorok má vytrvat, neboť soud se jistě, zcela jistě dostaví.
Totéž platí pro nás, pokud jde o příchod Páně. I když Pán zdánlivě ještě dává na sebe dlouho čekat, je to jen potvrzení, že má ještě čas, dokud nenadejde hodina, stanovená Otcem. Jistě, uplynul již dlouhý čas od chvíle, co Pán dal zaslíbení o Svém opětovném příchodu, a tehdy byla sotva nějaká známka přiblížení se toho blahého očekávání. Ale dnes již lidstvo pokročilo na cestě zla k takovému vyvrcholení, že Pán už nebude se Svými soudy otálet. Jeho příchod k našemu vtržení do nebe bude úvodním dějem Jeho zákroku. Proto: „Buďte podobni lidem, očekávajícím Pána!“
To slovo zaslíbení, napsané již před mnoha staletími, je i dnes před duší věřícího jako živá skutečnost a vždy znovu naplňuje jeho srdce radostí a blahem. Toto zaslíbení se brzy naplní a my uvidíme Toho, který za nás zaplatil Svou krví a vykoupil nás Bohu. On sám touží po tomto okamžiku, kdy bude moci spojit se sebou všechen Svůj lid. Kdysi řekl Otci: „Otče, kteréž jsi mi dal, chci, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou.“ (Jan 17,24) Ale také do našich srdcí vložil touhu, abychom byli s Ním a viděli Ho, jaký jest. Proto nám vždy ve Svém slově říká: Přijdu brzo, „ještě velmi, velmi maličko,“ a vezmu vás k sobě (porovnej Zjev. 3,11; 22,12.20; Žid. 10,37). Ten, „který přijíti má“, „přicházející“, je jaksi již na cestě, aby nás uvedl do Své slávy.
Jestliže tato blahoslavená naděje naplňuje naše srdce a my trpělivě a vytrvale čekáme na tento okamžik, skoncujeme s pozemskými věcmi a budeme je dávat stranou. Neboť proti nim stojí to „převelmi veliké věčné slávy břímě“ (2. Kor. 4,17). Vedle toho budeme také všechno, co je spojené s naším životem, seřizovat podle Božích myšlenek, aby Pán byl i tím, co zde po sobě zanecháme, ještě poctěn a oslaven. I kdyby svět našemu svědectví neuvěřil, přesto bude pak muset uznat, že jsme to brali i s všedními věcmi tohoto světa doopravdy. Co zde zanecháme, a jak to zde zanecháme, má být svědectvím o moci života z Boha, který je v nás, i když víme, že to v takovém případě pro tento svět bude nadarmo. „Aj, přijdu brzo, a odplata má se mnou“ (Zjev. 22,12), praví Pán.