Jak mnoho srdcí se před Pánem sklání Snazší je klečet před Bohem v tichu
s hlubokou pokorou, bez zdráhání. než umět odkládat hrdost a pýchu,
Málo však najdeš takových duší, snáze je hřích svůj před Boha nésti,
pokorných před bratry, jak v bázni sluší. nežli se se všemi bratřími snésti.
Tys, Jezu, tichý byl i vůči zlobě,
dej, bych se jen víc podobal Tobě.
O všem víš, Pane, a znáš všechnu bídu,
uč mne jen víc sloužit též Tvému lidu.
Jak pravdivá jsou slova básníka, a jak bychom si je měli brát k srdci! Poslušný věřící se vždy poddává Bohu, protože ví, že svévolnost je příčinou všeho zla na světě. Boží děti však mají být poddány nejen Bohu, nýbrž i mezi sebou navzájem. Jsou údy Kristova těla, jehož On je Hlavou, a mají s Ním obecenství, pokud činí Jeho vůli, tedy pokud jsou Jeho poslušni. Je-li náš poměr k Pánu správný, bude správný také náš poměr k věřícím. Žel že právě zde bývají často nedostatky, protože je v činnosti a prosazuje se vlastní vůle. Potom už nebýváme poddáni Pánu Ježíši jako Hlavě a nevyhnutelným výsledkem je, že ani navzájem již nejsme sobě poddáni v bázni Krista. Když je pak třeba upozornit toho či onoho bratra na nějakou chybu nebo ho napomenout, vzpírá se proti „slovu napomenutí“ a není schopen je snést. Srdce se proti sobě navzájem naplňují hořkostí a celé shromáždění zachvacuje nepokoj. Kéž by nás Pán učinil pokornými, abychom byli jedni druhým poddáni v bázni Krista!
Je naším trvalým úkolem, abychom byli poddáni našemu Pánu v poslušnosti a s pravou bohabojností. Je-li náš poměr k Němu v tomto směru v pořádku, bude takový i vůči všem ostatním. Naším poměrem k Pánu je ovládáno vše. Poddanost jedněch druhým je něco mimořádného, co lze uskutečňovat jenom v bázni Krista. Ježíšovu učedníku nebude zatěžko být poddán v jakémkoli vztahu, ať jde o poměr manželky k muži, dítěte k rodičům, mladšího k starším. Žijeme-li v bázni Krista a máme Jeho smýšlení, jsme pak všichni jedni vůči druhým dobře zahaleni v pokoru (1. Petr. 5,5+). Mladší budou poddáni starším, protože je k tomu navodí bázeň Krista. Budou to dělat kvůli Němu a pro Něho. Kvůli Pánu budeme poslouchat své vůdce a budeme jim poddáni (Žid. 13,17+). Jako Kristův služebník nalézající se v závislém postavení poslouchá svého pána, tak manželka poslouchá svého muže. V Pánu mají i děti poslouchat své rodiče. Požaduje-li na nás někdo výše postavený něco, co je hřích proti Bohu, nemůžeme a nesmíme ho kvůli bázni Krista uposlechnout. Neboť je správné více poslouchat Boha než lidi. Ale ve všech jiných případech se musíme podřizovat, v prvé řadě i nadřízeným orgánům a úřadům. „Každá duše vrchnostem v moci postaveným poddána buď.“ (Řím. 13,1) Svévole by se u nás neměla projevovat. Je něčím jako věštění a modlářství (1. Sam. 15,23). Naše vlastní „já“ musí zůstávat drženo v smrti. Zda tomu tak u nás skutečně je, se jistě bude projevovat i v tom, že budeme poddáni jedni druhým v bázni Krista.