Židům 3,1+
Jak slavným oslovením se zde Duch Svatý obrací na čtenáře Epištoly Židům! Jako bratři svatí, posvěcení krví Pána Ježíše, oddělení od světa a spojení s Ním, který je předešel, jdou vstříc slavné, nebeské budoucnosti.
To se týká právě tak i sester, neboť v postavení před Bohem, ve výsadách i v požehnáních tu není rozdílu (Gal. 3,28), třebaže v oslovení jsou uvedeni bratři. (Jinak je tomu ovšem, pokud jde o místo na zemi, kde úkoly a služba bratří a sester se vzájemně liší, a Písmo pak výslovně mluví o „mužích“ a „ženách“ ‒ např. v 1. Tim. 2,8.12.)
Bratři svatí ‒ jako Izraelité byli zvyklí nazývat se bratři, ale zde jsou věřící viděni na novém, mnohem vyšším základě. Jejich povolání už není spojeno s touto zemí, nýbrž je nebeské. Z tohoto hlediska se na ně dívá pisatel Epištoly.
Jak my se díváme na své bratry a sestry v Pánu? Když se setkáme s naším bratrem nebo sestrou ‒ jaké v nás vyvstávají pocity a myšlenky? Je naše srdce pohnuto vědomím: „Bratři svatí, povolání nebeského účastníci“? Jistěže u mnohých, které dobře známe a s nimiž denně musíme nějak vycházet, to nebývá lehké. To ovšem není podle Boží vůle, abychom jejich slabosti a nedostatky přecházeli s nějakou neupřímností; měli bychom jim v tom být nápomocni. Ale nikdy nezapomínejme na vysoké postavení, které nás vzájemně spojuje!
Bůh poslal Pána Ježíše z nebe na tuto zem jako apoštola, a On se jako nejvyšší Kněz vrátil zpět k Bohu. Potřebujeme oboje. Abychom poznali Boha v Jeho slitovávající se lásce a milosti, ale také v Jeho spravedlnosti a svatosti, musel Boží Syn přijít z nebe na tuto zem. Jestliže provinilí hříšníci měli mít s Bohem obecenství, musel Syn přijít na tuto zem a dokonat veliké dílo smíření, aby pak jako nejvyšší Kněz vstoupil se Svou krví před Boží tvář.
V první kapitole Ep. Židům je nám Pán Ježíš představen jako apoštol a ve druhé kapitole jako nejvyšší Kněz. Jaký je to apoštol! A jaký nejvyšší Kněz! Boží vlastní Syn, Stvořitel nebe a země a Pán andělů se stal člověkem a sdělil nám Boží myšlenky, zjevil nám Jeho milující srdce a mluvil nám o věcech, které viděl a slyšel u Svého Otce. A je naším nejvyšším Knězem poté, co „očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se po pravici velebnosti na výsostech“ (Žid. 1,3). Bůh Jeho dílo uznal a On na základě Své krve nás nyní jako nejvyšší Kněz vždycky zastupuje před Bohem. Protože sám procházel tímto světem a ve všem byl podobně pokoušen jako my, kromě hříchu, „může pomáhati těm, kteří jsou pokoušeni“ (kap. 2,18+). Proto nám Duch Svatý říká: Dívejte se na Něho! A zároveň nás povzbuzuje, abychom s plnou smělostí přistupovali před trůn milosti a nalézali tam milosrdenství a milost ku pomoci v pravý čas.