Matouš 14,27
Ježíš se přibližoval k lodi zmítané vlnami, ale učedníci, sami a v noci, jsou předěšeni, takže říkají: „Přízrak jest“, a strachem křičí. Ale hlas Ježíše jim znovu dodává jistotu, posiluje je.
„Dobré mysli buďte, já jsem (to), nebojte se!“ Na několik hodin je opustil, jako by je chtěl nechat samotné, avšak ve skutečnosti vystoupil na horu, aby se modlil. Přichází zkouška a zjevuje jejich velikou slabost, dokonce i v Jeho přítomnosti, když už slyšeli Jeho hlas! Jakmile vstupuje na loď, přestává vítr a oni se Mu klanějí.
Možná že tvá duše je jako loď zmítaná vlnami pochyb. Tvá cesta právě prochází úsekem plným bolestí, podobá se namáhavé plavbě nocí. Tvému srdci se možná zdá, jako by Ježíš byl nepřítomen, třebaže On tam nahoře za tebe nepřestává prosit. Všechno je v tomto světě proti tobě, rozvlněno jako stále neklidné moře. Kdo udělí tvému srdci pokoj?
Slyš Jeho hlas, když se k tobě blíží a říká: „Buď dobré mysli, jsem to já, neboj se!“ Tvé duši vzejde pokojné jitro, jakmile Ho přijmeš do své loďky. Svěř se Mu cele. Cožpak nechce být i tvým Spasitelem? Cožpak ti nenese záchranu? Hleď jen: moře se tiší, vítr se uklidňuje. Klaněj se svému božskému Vykupiteli. On chce být v tvém srdci, chce tě zbavit jakéhokoli strachu a zahnat všechnu pochybnost. Přijmi ho do své loďky; bude ti bezpečným průvodcem až do věčného přístavu.
Slovo Pána Ježíše mohlo být učedníkům zárukou, že dosáhnou protějšího břehu, avšak oni nedůvěřovali Jeho moci. On předem věděl, že budou vystaveni těžké zkoušce a jistě na ně myslil na modlitbě.
Jak často se v tom podobáme učedníkům i my! A přesto jakou útěchou i posilou může být každé duši, která prochází nějakým soužením, že v nebesích je pro ni živ veliký Kněz, vždy připraven jí pomáhat. Nikdy v soužení nezapomínejme připomínat si lásku a péči našeho Pána! Je nám tak blízko a zná pravý okamžik, kdy zasáhnout.
Když učedníci viděli Pána, jak jde po vlnách, lekali se a mysleli si, že vidí nějaký přízrak. Podobně se to stává i nám. Obvykle za vlnami těžkých situací a soužení nevidíme Pána, nýbrž nějaké zlé moci, a bojíme se, namísto abychom se posilnili vědomím, že Pán je stále s námi, a byli v pokoji. Copak On neřekl: „Aj, já s vámi jsem po všechny dny…“? (Mat. 28,20) Je-li s námi On, může proti nám dorážet i vítr těžkých situací ‒ my však smíme bez starostí a obav jít dále vpřed.