Lukáš 18,11
Tak zněla modlitba jednoho farizea. A zač vlastně Bohu děkoval? Říká: „Děkuji tobě, že nejsem…“ Jak divné! Neříká: „Děkuji tobě, že jsem.“ Nikdy nepomyslil na to, co skutečně byl. Kdyby se byl alespoň na chvíli podíval do sebe, musil by ihned zmlknout. Ale protože se obíral tím, čím nebyl, žil úplně mimo skutečnost, totiž mimo to, co o něm soudil Bůh. Vykoupení nepotřeboval, protože se porovnával s druhými lidmi. Kdo se měří nedokonalým měřítkem, má vždycky vyhlídku, že z toho vyjde dobře. Podle jeho názoru dvojí půst týdně a desátky z celého příjmu stačily vyhovět Božím požadavkům. A jestliže vůbec pomyslel na své hříchy, měl klamnou představu, že jeho dobré skutky to napraví. Jenže to vše byl velký sebeklam.
Ale ten farizeus v 18. kapitole Ev. Lukáše není sám. Tisíce, ba statisíce lidí žijí ve stejném omylu. Protože se neměří Božím měřítkem, uklidňují své svědomí a sami se klamou.
Ale Bible jistě a jasně říká, že každý člověk je před Bohem hříšník a potřebuje vykoupení skrze víru v Pána Ježíše Krista (Řím. 3,10-26).
Mnozí dobří lidé a kteří jsou šlechetného smýšlení, těžko chápou, že jsou před Bohem právě tak hříšníci jako například nějaký kriminálník. Je to tím, že se rádi porovnáváme s těmi, kteří v očích lidí žili hůře nežli my. Kdybychom však použili k měření požadavky svatého a spravedlivého Boha, věc by dopadla úplně jinak. Nám se tak často nedostává vědomí, co skutečně je hřích, a poučení o tom dosáhneme jen tím, že se budeme Boha ptát, co je v Jeho očích nepravé a zlé.
Mnoho lidí se domnívá, že má dobré svědomí, jen proto, že ve svém životě používají špatné osvětlení. Kdyby se postavili do Božího světla, ukázaly by se domnělé drahokamy jejich „dobrých“ skutků brzy jako bezcenný brak. Jiní zase mají špatnou paměť a tím pak klidné svědomí. Příliš rychle zapomínají, co všechno se už jako hřích dostalo do jejich života. Ale Bůh na to nezapomíná. Přijde den soudu, kdy budou otevřeny knihy a lidé budou souzeni „podle toho, jak psáno bylo v knihách, totiž podle skutků svých“ (Zjev. 20,12).
Nic není platné, budeme-li dále zůstávat v pološeru a snažit se na vše zapomínat a jít dále. Jenom ten, kdo se nyní setká s Bohem jako hříšník a vyzná Mu svou vinu, dosáhne od Něho odpuštění, protože Pán Ježíš všechnu tu vinu zaplatil Svým životem a krví. ‒ V onen den soudu bude už jen neúprosné odsouzení a již žádná milost.