Sůl je silně působící prostředek, aby bylo jídlu dodáno žádané chuti. To poznali bohabojní starozákonní muži v souvislosti se smlouvou Božího zákona. Již Mojžíš poukazuje lidu na to, že žádný jiný národ neměl tak spravedlivá ustanovení a práva jako Izrael. A jak mnohé vyslovuje David ve 119. Žalmu o ceně Božího zákona! „Jak miluji zákon tvůj! Každého dne (= přes celý den) on jest mé přemýšlení“ (97. verš), a v Ž. 19,8-11 vyslovuje chválu, že tento zákon je žádostivější, vzácnější než zlato a sladší než med.
Jenže sůl také zabraňuje hnilobě, a toto měla působit ustanovení Boží smlouvy u lidu. Ale to, že právě uprostřed těch ustanovení o suché oběti je řeč o soli, má zvláštní význam. Víme, že suchá oběť je předobraz Pána Ježíše v Jeho dokonalém, Bohu se líbícím životě na zemi. A jistě, On nepotřeboval žádného napomenutí, aby měl sůl sám v sobě. Měl v sobě dokonalou sílu líbit se Bohu a vzhledem k lidem „vydávat svědectví pravdě“… Naproti tomu Jeho pozemský lid zapomínal na sůl Boží smlouvy. Chlubil se, že je lidem toho Boha, s Nímž má smlouvu, avšak jeho srdce bylo od Boha daleko vzdáleno (Mat. 15,8). Prorok Malachiáš nám sděluje, že kněží přinášeli na oltář dokonce nečistý chléb a obětovali slepá a chromá zvířata (Mal. 1,7.8). Vrcholu špatnosti a hniloby však dosáhl tento národ, když přibil Pána slávy na zlořečené dřevo.
Čím je Boží slovo nám? Jsme-li upřímní vůči Kristu, bude toto Slovo i nás uchovávat zdravé ve víře. Mějme pozor sami na sebe, a mějme sůl v sobě!
Podle Božího nařízení ve staré smlouvě sůl nesměla chybět u žádného obětního daru. Má to důležitý duchovní význam, kterého si musíme dobře povšimnout. Sůl představuje moc milosti a pravdy, anebo také působivou sílu Ducha Svatého proti všemu zlu v nás a kolem nás. Ono dobré, které Bůh v nás způsobil, má být působící a zůstávat jako svědectví pro Něho v tomto nečistém světě, který se staví proti Němu. Jako sůl brání hnilobě a chrání před ní, musí při nás dobré být odděleno, zůstávat odděleno od jakéhokoli zla.
Bůh působí skrze Své slovo a skrze Svého Ducha na svědomí obnoveného člověka, takže on zkouší a činí, co je libou Boží vůlí. V každé službě, kterou pro Něho konáme, a v každé oběti, kterou Mu přinášíme, musí být přítomná sůl, působnost Ducha Božího. Je nutná svatá bdělost proti jakémukoli zlu v myšlenkách, slovech a skutcích, nikdy nesmí chybět kázeň a sebeodsuzování. Potom budeme mít „sůl sami v sobě“, jak to řekl Pán Ježíš Svým učedníkům (Mk. 9,50). Pokud činíme zadost tomuto napomenutí Pána a máme tu sůl, uskutečňujeme též jiná slova, která vyslovil: „Vy jste sůl země.“ (Mat. 5,13) Jak snadno se u nás může vytratit vědomí, že náš život a naše služba může být Bohu příjemná jen tehdy, zůstáváme-li pod kázní Jeho Ducha! Pán s takovou vážností říká: „Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemu se nehodí více, než aby byla vyvržena, a od lidí pošlapána.“ (Mat. 5,13)