Římanům 8,31+
Jestliže Bůh je pro nás a nás se zastává, můžeme být opravdu potěšeni. A proč se nás může zastávat a zavírat ústa každého žalobce? Odpovědí je Kristus, zemřevší, zmrtvýchvstalý a nyní po pravici Boží sedící Syn člověka. Satan je nazván „žalobník bratří“ (Zjev. 12,10), ale co může dělat, jestliže sám Soudce ospravedlňuje? Satan by byl svého času udělal lépe, kdyby byl nejvyššího kněze Jozue, zástupce hříšného města Jeruzaléma, neobžaloval (Zach. 3). Jeho útok skončil naprostou porážkou a výsledkem bylo oslavení Boží milosti a spravedlnosti. Vždy tomu tak bude. Cožpak Hospodin nevyvolil Jeruzalém? A zda Jozue nebyl jako ohořelé dřevo vychvácené z ohně? Co mohl satan namítnout, co říci, když anděl přikázal, aby Jozuovi bylo svlečeno jeho špinavé roucho, byl oděn v slavnostní roucho a na jeho hlavu byla vstavena čistá čepice? A přitom je ona úžasná událost jen slabým předobrazem dnešní skutečnosti.
Náš vztah k Bohu je mnohem užší a vroucnější, než jaký Izrael kdy pozná, a v našem případě se mnohem jasněji a zřetelněji zračí Boží milost a spravedlnost, poté co Kristus zemřel a byl vzkříšen z mrtvých a zaujal Své místo po Boží pravici. Bůh je tedy ten, jenž ospravedlňuje, ano, my máme dokonce Boží spravedlnost, spravedlnost Soudce. Dále Ježíš Kristus, ten Spravedlivý, je vždycky po Boží pravici, aby za nás orodoval. A na zemi je to Duch Svatý, který za nás prosí. Naše dokonalá jistota a bezpečnost spočívá v tom, že vše závisí na Bohu.
Je známou skutečností, že jednotlivé výroky Bible, vytržené ze své souvislosti, byly vždy zneužívány, aby omlouvaly svévolné cesty člověka. Podobně i dnešní verš.
Příklad k tomu nám poskytuje izraelský lid za doby proroka Samuele. Když tento lid byl tenkrát v žalostném stavu, jsa bez živého modlitebního spojení s Bohem a bez závislosti na Něm, odvážil se sám napadnout své nepřátele (1. Sam. 4). Teprve po první porážce se rozpomenuli na Boha. Proto, aby Ho pokorně prosili? Nikoli, k tomu byli od Něho příliš vzdáleni. Spokojili se s tím, že přinesli do svého tábora truhlu smlouvy, zevní symbol Boha, a domnívali se, že takto mohou Boha donutit, aby byl s nimi a pomohl jim. Ale Bůh nedovolí lidem, aby Jím manipulovali. Jak často bývá zneužíváno jméno Krista lhostejným a ve svém srdci zatvrzelým křesťanstvem, aby byly ospravedlněny nekřesťanské činy. Avšak Bůh, který tenkrát dopustil, že Izraelité utrpěli porážku, ani dnes nenechá, aby si s Ním někdo zahrával: „Odstup od nepravosti každý, kdo vyslovuje jméno Pána!“ (2. Tim. 2,19+)
Každý věřící, který dbá na Boží svatost bohabojným chováním, bude také okoušet Jeho působící lásku. Takový si smí přivlastnit dnešní verš a bude se moci přesvědčovat, že Bůh ho bude na cestě poslušnosti podpírat a žehnat mu.