10. červen

Toto praví ten svatý, pravý (= pravdivý):… Znám skutky tvé.

Zjevení 3,7.8

Ježíš, Svatý

Ježíš, Syn Boží, je jako dokonalý člověk a Boží svědek na zemi Svatý a Pravdivý. Sám se tak nazývá. Apoštol Petr ve své řeči k izraelským mužům Ho nazývá: „Svatý a Spravedlivý“, kterého oni se odepřeli a jejž usmrtili (Skut. 3,14.15). V Epištole Židům o Něm čteme, že byl „svatý a nevinný“: svatý ve Své bytosti a nevinný ve Svém praktickém životě (Žid. 7,26). Ano, byl „to svaté“. Tak byl nazván andělem ještě dříve, než se narodil (Luk. 1,35). Ježíš Kristus je Hospodin, „Svatý izraelský“, jak je tak často označován ve Starém zákoně. Čteme tam například: „Vykupitel tvůj (je) Svatý izraelský.“ (Iz. 41,14) A dále: „Já Hospodin, Bůh tvůj, Svatý izraelský, jsem Spasitel tvůj.“ (Iz. 43,3)

Ano, náš Vykupitel a Spasitel Ježíš Kristus ‒ budiž chvála Jeho jménu! ‒ je Svatý a Pravdivý. Kéž by celá naše bytost a celý praktický život nás, kteří v Něho věříme a Jemu patříme, a každé z našich shromáždění nesly charakter toho Svatého a Pravdivého!

Třebaže v mnohých zemích světa je těmi, kteří tam vládnou, zakazováno zvěstování drahého evangelia, Pán má všechno ve Své ruce. Mohu mít na srdci, aby evangelium bylo zvěstováno v určité zemi, avšak zdá se, že tam je příliš mnoho překážek, a přesto je potěšující, víme-li, že Kristus má klíče a že je Mu k dispozici veškerá Boží moc.

V Ev. Jana 10 čteme: „Tomu vrátný otevírá.“ (3. v.) Sledujeme-li v Evangeliích cestu Pána, vidíme, že nikdo nebyl schopen bránit Mu ve svědectví. Žádná moc tohoto světa, farizeové, zákonníci, nejvyšší kněží, ani Pilát či Herodes ‒ nikdo nemohl zabránit, aby třeba jen jedna ovce nezaslechla hlas toho dobrého Pastýře. Ani dnes při zvěstování evangelia nic neposiluje mou důvěru tolik, jako toto vědomí.

Při vší skutečné vnější svobodě, kterou právě máme v naší zemi, bych nemohl naplno počítat ani s jedním dnem, kdybych neměl zaslíbení: „Aj, postavil jsem před tebou dveře otevřené, a žádný jich nemůže zavříti.“ (Zjev. 3,8) A tak mohu bez obav konat tu službu, ať mne k ní Pán volá kamkoli. Vírou se smím opřít o Jeho rámě a ruku, která drží klíč. Jsou tu ovšem i zkoušky pro víru a Pán je dopouští, aby naše víra byla různými věcmi a situacemi zkoušena, abychom se učili a poznávali: „Beze mne nic nemůžete učiniti.“ (Jan 15,5)