2. Timoteovi 2,22b+
V posledních dnech se stále méně vyskytují znaky života z Boha. Naproti tomu se vždy více ukazují znaky člověka odpoutaného od Boha a inspirovaného satanem. Věřící tu má odstupovat od jakékoli nepravosti, očisťovat se od nádob k necti a utíkat žádostem mládí. Přitom ale nemá a nesmí zůstávat sám. Právě v této době má usilovat o praktické uskutečňování znaků života z Boha. Jak je tomu u mne a u tebe s praktickou spravedlností ve světě, který je plný nepravosti? Vyznačujeme se zdravým, nepokryteckým životem víry? Je v našich srdcích láska k Pánu a ke všem svatým? Milujeme jenom slovy, anebo také v skutku a v pravdě? Jsme v místním shromáždění známi jako tací, kteří usilují o pokoj?
Tyto otázky skýtají každému z nás mnoho podnětů, aby se sám zkoušel. Ale Pán také každého povzbuzuje, aby o tyto věci usiloval. Než budeme očekávat změnu u druhých a požadovat ji, máme tu sami u sebe bohaté pole činnosti.
V takovém kladném snažení nejsme sami. Žádný z nás v tom není ponechán sám. I dnes jsou ještě mnozí, kteří vzývají Pána ze srdce čistého. Spolu s nimi máme jít stejnou cestou. Přitom nejde jen o ty, kteří se ve všech bodech připojují k mému názoru. Také mezi těmi, kteří vzývají Pána ze srdce čistého, bývají o té či oné věci rozdílné názory, a právě v těchto těžkých dobách jsme vybízeni jít jednou ‒ často obtížnou ‒ cestou, společně zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje. Přitom musíme být připraveni vzájemně se snášet v trpělivosti a shovívavosti, a uznávat, že nejen můj názor, nýbrž také (biblicky odůvodněný) názor mého bratra může být správný. Apoštol Pavel měl s Filipskými trpělivost a vyjádřil svou naději takto: „A pakli v čem jinak smyslíte (podle jiného překladu: pakli jste o něčem jiného mínění), i to vám Bůh zjeví.“ (Fil. 3,15)
Zda tu dnes není nebezpečí, že (Boží) zásada oddělení nebo rozdělení může být zneužita k tomu, aby byly prosazeny vlastní představy nebo názory bez ohledu na druhé? Mějme se tu na pozoru! Jak často již byly činěny pokusy s Božím slovem v ruce ospravedlnit svévolnou cestu tím, že se někdo od všech oddělil, a pak, „co se mu za dobré vidělo, to činil“ (Soud. 21,25)! „Avšak usiluj… s těmi, kteří vzývají Pána ze srdce čistého!“