Efezským 6,18
Duch Svatý by nás rád vedl zvláště v našich modlitbách. Jde Mu především o naše udržování v úzkém poměru k našemu Pánu a k našemu Bohu a Otci. A jenom skrze Něho se uskutečňuje naše obecenství s Otcem a se Synem.
Je to Duch Svatý, který působí a řídí myšlenky a předměty našich modliteb, takže prosby, které máme na srdci, odpovídají Boží vůli a On je může vyslyšet a také je vyslyší.
Při prosbách v Duchu Svatém budeme zvláštní měrou cítit blízkost našeho Pána a našeho Boha a budeme si vědomi svého obecenství s Ním. „Ten Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme dítky Boží.“ (Řím. 8,16)
K tomu je nám třeba bdělosti, protože jinak se nám rychle ztratí vědomí svaté Boží blízkosti. Bdělost a trvání na modlitbě a pokorné prosbě vyžaduje určité úsilí, které však bude odměněné radostí z obecenství s naším Bohem a vědomím, že jsme zajedno s Ním a s Jeho myšlenkami.
Modlit se v Duchu Svatém tedy neznamená, že se modlíme k Duchu (jak někteří mají za to); neboť On přece je v nás ‒ takže jaksi tvoří část nás ‒ a chce nás v modlitbě vést. Písmo svaté nám doporučuje modlit se v Duchu, ale nic jiného (Juda 20. v.).
Dostáváme celou řadu zpráv o díle Páně v cizině a i v naší zemi. Přijmeme-li tyto zprávy tak, jak se to líbí Bohu, kolik podnětů budeme pak mít k přímluvným prosbám! Bude-li při nás bdělá láska, rozeznáme, co by mohlo být na újmu slávě Pána, a naopak co by mezi věřícími a ve shromážděních mohlo přispět k Jeho cti. Taková přímluvná prosba nás vymaňuje z toho, že si sami přičítáme nějakou důležitost a že se více než sluší, zabýváme svými vlastními záležitostmi. Lásce, která prosí přímluvou, je tu otevřeno široké pole působnosti. Jsou věci potěšující i málo radostné, o nichž můžeme mezi sebou hovořit. Avšak především by měly být předmětem modlitby před Bohem a Otcem našeho Pána Ježíše Krista.
Z citovaného místa 6. kapitoly Ep. Efezským poznáváme, že jde o část našeho duchovního boje. Jestliže prosíme takovýmto způsobem, nebudou výsledkem nějaké pomíjející dojmy, nýbrž ony věci budou sloužit k věčnému požehnání. A když budeme takto žít v Boží přítomnosti, vzájemná příchylnost srdce k věřícím se tím nezmenší, nýbrž láska se tu bude moci povznést až k samému Bohu a my s Ním budeme mít obecenství ohledně Jeho svatých. Toto je pravá služba lásky před Ním, jenž sám je láska. Budeme-li mít na srdci zájmy Krista, budeme si především přát, aby všichni vykoupení poznali své postavení v Něm a odpoutávali se od všeho, co je pouze z člověka, aby se tak shromažďovali jenom kolem Něho. Právě toto je velice důležitým předmětem modlitby.