2. Mojžíšova 33,11
Nedůvěra budí uzavřenost, mlčení. Tak tomu nebylo mezi Hospodinem a Mojžíšem. Bůh s ním mluvil, jako muž mluví se svým přítelem. V Žalmu 103,7 čteme: „Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům izraelským skutky své.“
A co Jozue? Byl uvnitř stánku a naslouchal tomu, o čem Bůh mluvil s Mojžíšem. Můžeme rozumět tomu, že Jozue nevycházel z nitra stánku? Slyšel o Boží dobrotivosti a milosti, které vedly Jeho lid, a že tento lid je oddělený lid. Naučil se, že hříšný člověk nemůže vidět Boží tvář a nezemřít. Jistě také slyšel o Božím úžasném příslibu Mojžíšovi: „Nalezl jsi milost přede mnou, a znám tě jménem!“ (2. M. 33,17) Jakou cestou se Jozue později vydal ve svém životě? „Jozue pak, syn Nun, naplněn jest duchem moudrosti; neboť byl vložil Mojžíš ruce své na něj. I poslouchali ho synové izraelští, a činili, jak přikázal Hospodin skrze Mojžíše.“ (5. M. 34,9) Jak požehnané jsou výsledky obecenství s Pánem a také vzájemného obecenství mezi věřícími!
A přesto se u Mojžíše projevuje vyšší stupeň duchovní síly k činu než u jeho služebníka Jozue. Je snazší zaujmout postavení oddělení, než správným způsobem jednat s těmi, kteří ještě jsou „ve stanech“.
Bible nám podává zprávu o různých přátelích a přitom nám ukazuje lidi, kteří k sobě měli zvláštní náklonnost, protože měli společné zájmy. K nejznámějším jistě patří přátelství Davida s Jonatanem. ‒ V Písni písní nevěsta popisuje svého Ženicha a končí slovy: „Takový jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery jeruzalémské!“ (5,16) Smíme skutečně Pána Ježíše nazývat naším přítelem? Ano, smíme. O Něm platí plnou měrou slova v Přísl. 17,17: „Všelikého času miluje, kdo jest přítelem, a (jako) bratr (na pomoc) v soužení rodí se.“ Dokázal nám Svou lásku předivným způsobem na kříži a od té doby nepřestává milovat nás, Své vykoupené. Miluje nás i tehdy, když naše srdce ochladla a my už Jeho lásku neopětujeme. A dostaneme-li se do nějakých těžkostí, nenechá nás nikdy samotné. Jaký přítel je Ježíš!
Protože však přátelství je dvoustranný poměr, Pán Ježíš také mluví o Svých přátelích. Byl by rád, kdybychom všichni skutečně patřili mezi Jeho přátele. On říká: „Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám… vás jsem nazval přáteli, neboť všechno, což jsem slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám.“ (Jan 15,14.15) Pravé přátelství k Němu se tedy projevuje poslušností vůči Jeho Slovu a jasným oddělením od světa, neboť: „Kdokoli by chtěl býti přítelem tohoto světa, činí se nepřítelem Božím.“ (Jak. 4,4+) Kéž bychom na Jeho lásku k nám odpovídali opravdovou přátelskou věrností!